Čínský chocholatý pes je napůl člověk. Zbývá mu jen promluvit
Manželé Dagmar a Jiří Hajdovi mají momentálně šest hafanů naháčů. Původně chovali pudlíky. Užili si s nimi řadu let. Když hledali náhradu, natrefili při výběru na čínského chocholatého psa. Velmi si pochvalují jeho povahu i vzhled.
„Jsou tak oškliví, až jsou hezcí,“ říká paní Hajdová. K čínskému chocholatému plemenu doplňuje: „Je to napůl člověk. Velmi chytrý a učenlivý, jen mluvit. A každý je jiný. Je to podobné jako s dětmi.“ Naháč Jenda je velmi sebevědomý a chrání smečku. Babička Fíbí je nejstarší z chovu a říkají jí Vaše blahorodí. Pak je tu nejmenší Blecha, která se nebojí ani sousedova vlčáka, na kterého dokonce útočí štěkáním.
Naháči jsou velcí mazlové. A mají své místo u Hajdů v ložnici. „Každý má svoje dané místo, jinak by se nikdo z nás nevyspal. Večer zavelíme na značky. Jak jeden vleze na místo tomu druhému, je z toho chaos,“ smějí se Hajdovi.
Vedoucím smečky musí být člověk
„Musíme si to pořád hlídat. Naši psi se totiž neustále pokouší vyhoupnout na první příčku,“ upozorňují manželé Hajdovi. Pes se automaticky snaží být dominantní. A když majitelům přeroste přes hlavu, je zle. Pes sedí na pohovce a vrčí na svého pána, který si tam chce sednout také. To už je chyba, která se těžko napravuje. Pes musí za všech okolností vědět, že velitelem je vždy majitel. Jedině tak jsou všichni v rodině spokojení. A platí to i pro mazlíky naháče.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.