Co je kontroverzní a co jen upřímné? Trůn nejlepšího komika uvolněný Louisem CK chce Dave Chappelle

Vrcholem jeho kariéry byla v první polovině nulté dekády show na stanici Comedy Central – Chappelle’s Show, ve které se střídaly jeho monology s předtočenými skeči. Hned v prvním díle sledovali diváci v parodickém zpravodajském pořadu osudy člena Ku-klux-klanu a autora rasistických knih, který ale kvůli slepotě (a jeho okolí kvůli klanové kápi) netuší, že ve skutečnosti není bílý – hraje ho pochopitelně sám Chappelle. Když to viděl Charlie Sheen, vyhřezla mu prý smíchy kýla, musel být hospitalizován a vyvrcholilo tak jeho nechvalně známe nejdivočejší období.

Skeče jeho show na Comedy Central už od začátku často tematizovaly postavení černochů ve Spojených státech. Jedna z nejslavnějších scének představuje ve stylu sitcomu z 50. let rodinu jménem Niggars, která je ovšem bílá. Zvláštní kapitolou jsou scénky založené na pravdivých historkách Charlieho Murphyho (bratra slavnějšího Eddieho) z 80. let z Hollywoodu. V jedné z nich zpěvák Prince vyzve Eddieho a Charlieho k utkání v basketballu, rozdrtí je a následně jim udělá palačinky. Když zpěvák skeč viděl, dal Chappellea převlečeného za Prince na obal jednoho ze svých singlů.

Odkaz drtivě upřímného Pryora

Během postupného stoupání ke slávě v 90. letech se Chappelle zdál být přirozeným následovníkem svých legendárních předchůdců: Richarda Pryora a Eddieho Murphyho. S jejich odkazem se musí poprat každý začínající afroamerický komik. Některé skeče Richard Pryor Show, kterou krátce vysílala NBC na konci 70. let, jsou jasnou předzvěstí o generaci mladšího a drsnějšího humoru Chappelle Show. Ostatně právě jeho Chappelle udával jako svůj největší vzor.

Nejvýraznější černošský komik druhé poloviny 20. století dával bílé Americe už kdysi nahlédnout do temných zákoutí černošských čtvrtí. Vychovaný byl tvrdou rukou své babičky, která se velkou část života živila jako bordelmamá. V 60. letech koketoval s humorem přizpůsobeným bílému publiku, ale potom se nikdy nespokojený komik rozhodl pokračovat jinak. V 70. letech se zjevil v nové, nekompromisní podobě, ve které s drtivou upřímností vystavoval nejen zkušenost černocha v USA, ale i sebe samotného. „Je neuvěřitelné, jak vysoko nastavil laťku. Je těžké mluvit před lidmi a otevřít se i před nejbližšími přáteli. A otevřít se takhle úplně před celým světem: kouřím crack, mlátím svoji ženu, rozstřílel jsem vlastní auto.  A nikdo se na Richarda za to nezlobí. Všichni tomu nějakým způsobem rozumí,“ popisuje Chappelle svůj obdiv k Richardu Pryorovi a zpracovávání vlastní nedokonalosti.

Úprk do Afriky

Před všemi slavnými černošskými komiky, kteří se nevyhýbají tématu rasy, vždy leží kariéra, během které musí celou dobu balancovat na hraně. Svojí upřímností mohou mainstreamovému publiku naznačit, jaké je to být černochem ve Spojených státech. Zároveň hrozí, že ujedou k přílišnému zjednodušování a nechtěně přispějí ke stereotypizaci afroamerické kultury. „Nechci, aby za mnou chodili trendy běloši a oslovovali mě ‚negře‘. Nelíbí se mi to!“ říká Pryor ve svém stand-upu Live on the Sunset Strip. Po návštěvě Keni na přelomu 70. a 80. let se zařekl, že už ve svých stand-upech nebude používat slovo „negr“.

Podobnou zkušenost má i Chappelle, který se v roce 2004 mimo jiné z podobných pohnutek rozhodl odejít z Comedy Central. Vyčistit hlavu si jel po vzoru Pryora do Jižní Afriky. Odkráčel tak od smlouvy na 50 milionů dolarů. Jeho odhodlání pokračovat v natáčení ale prý zlomil skeč, ve kterém se lidem zjevuje skřítek a přemlouvá je, aby se chovali co nejvíce v souladu s rasovými stereotypy. „Byla to poslední věc, co jsme natočili, a mně bylo jasné, že si po tomhle musím vzít volno. Málem mi vybuchla hlava,“ řekl Chappelle, kterého rozhodilo, jakým způsobem se skeči při natáčení smál jeden běloch.

Dočasným rozloučením s veřejností byl snímek Block Party, který měl festivalovou premiéru několik měsíců po jeho odchodu z Comedy Central. Film jej sleduje, jak v roce 2004 organizuje na ulicích Brooklynu večírek, na kterém vystoupili Erykah Badu, Dead Prez, Taliba Kweli nebo mladý Kanye West. Film utvrzuje image Chappellea jako vrcholného stand-up komika generace vyrůstající na hip hopu. Zatímco v nevěstinci vychovávaný Pryor byl hlasem odvrácené strany segregované Ameriky, Chappelle je dnes středobodem generace afroamerických umělců, kteří vynesli hip hop na vrchol americké popkultury.

Návrat kontroverzního krále

Za čtyři nové loňské stand-upy měl Chappelle od streamovací platformy dostat 60 milionů dolarů. Kdysi vychrtlý komik zmohutněl a hlas mu zhrubl další dekádou kouření. Co se taky rozhodně neobrousilo, je jeho humor, kterým už stihl rozvířit několik kontroverzí. Kritiku sklidil za některé vtipy o transsexuálech, za to, jak mluvil o Louisovi CK a kampani MeToo, nebo za některé poznámky o Donaldu Trumpovi. Je jednoduché označit některé jeho vtipy za špatné nebo i banalizující. Chappelle ale mnohdy pracuje se zjednodušujícími a stereotypními fóry v rámci delšího tematického celku a zmíněné banalizující vtipy tu fungují jako díl skládačky. Hranice, kde končí blbý vtip a kde je jen malou součástí komplikovanějšího celku, se určuje těžko. U některých vtipů o transsexuálech budete přemýšlet, jestli bezelstně pouští ven, co má v hlavě, nebo si jen jako komik, který dlouhá léta nestál před publikem, zvedá sebevědomí lacině vyvolaným smíchem.

„Občas je ta nejvtipnější věc, co můžeš říct, ta nejzlejší. Chápete, jak to myslím? Takže já říkám hodně zlých věcí, ale nesmíte zapomenout, že je neříkám, abych někomu ublížil, říkám je, protože je to vtipné. A všechno je vtipné, dokud se to nestane vám,“ říká ve stand-upu The Bird Revelation. To nejlépe shrnuje, jak Chappelle pracuje s kontroverzními tématy. Nevyřčenou hodnotou je taky upřímné obnažení před publikem, které Chappelle obdivuje u Pryora. „Máte povinnost mluvit lehkovážně,“ oslovuje ve stejném stand-upu své kolegy. „Jinak moje děti nikdy neuslyší lehkovážné fórky, nepoznají radost z toho se plést.“

Bylo by jednoduché Chappellea označit za stárnoucího komika, kterému ujel vlak společenské debaty a snaží se schovávat za vějičku svobody slova. Není ale právě drtivá upřímnost největší hodnotou těch nejlepších stand-upů? Nejlepší stand-up komici vždy sázeli spíše na ni než na snahu neurazit. Pokud se s ní Chappelle naučí pracovat trochu méně kostrbatě než v loňských stand-upech, může se třeba jednou vyrovnat Pryorovi. Bude ho to ale ještě bolet.