Co má společného pták plameňák a flamenco?

Jenže co se dospělému člověku zdá jasné, protože si to prostě přečetl na tabulce u výběhu, to se dítěti může zdát naopak nejasné.

„A proč je to plameňák?“ slyšel jsem v létě jednoho chlapečka, jak se ptá maminky nebo tatínka. A pak ta otázka zazněla ještě znovu a znovu a znovu.

To dítě si totiž asi všimlo jakési nelogičnosti v tom, že pták plameňák stojí ve vodě, chová se – řekněme – velmi klidně, vůbec neplápolá a je bílý nebo růžový, což oheň nebo nějaké plameny moc nepřipomíná.

Cesta od plameňáka k plamenům a ohni vede velkou oklikou. Především, český zoologický termín plameňák je přesným otiskem německého a západoevropského termínu Flamingo. A ten zase pochází ze španělského slova flamenco.

Plameňák se jmenuje podle Vlámů, obyvatel Belgie

Termín flamenco znamená ve španělštině kupodivu totéž co naše „vlámský“, tedy, nějak související s národem, který žije v Belgii a který si říká Vlámové.

S národem Vlámů se pojily určité stereotypy a zvlášť na jihu Evropy, ve Španělsku, kde je většina lidí tmavovlasých, tmavookých a snědých, působili Vlámové, kteří se tam dostali třeba jako obchodníci, kuriózně.

Byli totiž světlí a snědým Španělům se zdálo, že Vlámové mají dokonale růžovou pleť. Navíc byli často vysocí. Takže ten vysoký růžový pták, brodící se vodou, Španělům připomínal velké a růžolící Vlámy.

K té růžovosti dodejme ještě zajímavost – na rozdíl od lidí ze západní a severní Evropy, kteří jsou růžoví sami od sebe, pták plameňák růžový svoji barvu získává z potravy. S potravou mimo jiné polyká velké množství řas, obsahujících karoteny, tedy barviva, která způsobují růžovou nebo až červenou barvu plameňáků. V zajetí plameňáci často zbělají.