Gábina |Před 50 roky jsem pozvali na děti svatou trojici a jedině Mikuláš byl jak je vyobrazen na obrázcích. Anděl vypadal jako lehká slečna a nejlepší byl čert ten už byl unavený ťak mu Mikuláš poručil čerte lehni a když přišel do jejich baráku usnul ve výtahu a do rána ho vozili spolu bydlící Všechny zdravím a hezký advent Gábina
Marie|Moje mikulášská vzpomínka pochází z dávné doby, kdy se ještě ve škole vyučovalo náboženství. Hodiny vedl místní pan farář, který si dovedl zjednat pořádek i u těch největších nezbedníků. Pan farář se přátelil s mými rodiči, a když večer chodil po vsi svatý Mikuláš, tak pan farář měl náhradní volno a přišel k nám na besedu. My děti byly v očekávání Mikuláše s družinou ale hlavně jsme se bály těch čertů. Přišel, s andělem a několika místních kluků kteří se s ním táhly v očekávání nějaké malé odměny. Vešli do předsíně, jeden čertík nakoukl devnitř kuchyně s výkřikem "kluci je tam faráž" upalovali pryč. Sice mi bylo divné, že si čerti mezi sebou říkají kluci, ale naši mi vysvwtlili, že se čerti lekli kříže, který měl velebný pán n krku,
Daniela z Prahy |Krásnou noc všem. V podvečer jsem si tak v poklidu jela pražskou tramvají. Světla už ubývalo a v dopravním prostředku panovala atmosféra, typická pro unavené cestující v MHD. Pak to zašumělo. Probrala jsem se z poklimbávání a na tváří se mně i ostatním rozlil úsměv. Nastoupila skupinka krásně maskovaných postav. Měli jsme všichni radost, že jsme tu trojici měli v naší tramvaji. Sice brzo vystupovali, ale pohlazení í v duši všech cestujících zůstalo. Vyvolalo to ve mně vzpomínku na příhodu před čtyřiceti lety, kdy už synek byl maturant a my s manželem ve věku, kdy jsme Mikuláše nečekali. Bylo asi deset večer a se smutkem jsem si povzdechla, že k nám už Mikuláš nechodí. V tom zazvonil zvonek. Jdu otevřít a do předsíně vpadl mírně podroušený svatý muž v doprovodu anděla. Syn vyběhl ze svého pokoje a delegaci táhl k sobě. Jeho spolužáci chodili po rodinách a lidé je s laskavostí typickou pro Čechy v každé rodině pohostili. V tom stavu domů nemohli. Studenti u nás vystřízlivěli. Já byla vlastně ráda, že jsem taky viděla svatou trojiti. Byť ve stavu nesvatém, Daniela
YVETA|Čerti
Zdravím Vás, pane Borku a Nespavci. Podle pověsti se v mém rodném městečku měl narodit Krakonoš. Já ale nebyla žádný hrdina, ale ani strašpytel. Milovala jsem pohádky a tam bylo strašidel dosyta. Podle pověsti se v mém rodném městečku měl narodit Krakonoš. Ale taky jsem milovala koně a kovárnu. Jak jsem měla příležitost, zastavila jsem se u kováře a pozorovala jeho práci s koňmi, nebo jak připravoval pro ně podkovy nebo podkovářské hřebíky. Seděla jsem u něj na schodech, paní Bažantová, jeho žena, mne často podarovala koláčkem či koblížkem a já nasávala tu nádhernou vůní kovárny. Do kovárny, nádherně vonící, vyuzené a začernalé, jsem ale nešla. Jen moje oči hledaly v každém jejím koutě postavu strašidla z knížky Kubula a Kuba Kubikula – BARBUCHU..
Moje děti kdysi přišly ze školky a tím, že čerti ani Ježíšek nejsou, že to říkala paní učitelka. S manželem jsme se na sebe jen tázavě podívali a muž jen tak mezi zuby utrousil : Když myslíš… Děti se zarazily, nebyly vyděšené, ale takové to krásné něžné bání v nich zůstalo.
Krásné vzpomínání na dětství a dobrou noc.
Helena|Dobrý večer pane Borku a všichni posluchači NL.Mam co říci k tématu.Jako malá holka si pamatuji,jak k nám přišel Miluláš s čerty a jak jsem zalezla pod stůl a pod tím stolem jsem říkala básničku a následující roky už nám rodiče řekli,abychom se šli podívat za okno,že už tam asi něco bude, no a to byly ty punčochy bílé naplněné,dole bylo uhlí i brambory.Když jsem měla já synka narozeného právě v tento den,byli mu 2 roky,když k nám doslova vtrhli tyto bytosti,bez objednání(objednal si je můj brácha pro svoje děti), tak můj synek se doslova vyděsil a ještě asi půl roku se bál,takže špatný zážitek a také syn pro svoje děti nikoho domů nepouští,jen oslavíme narozeniny a dětem nadílku s tím,že jim to u nás zanechal Mikuláš,děkuji a budu poslouchat do konce-H
Heda|Dobrý večer,
já taky používám Klekanice.Pořád.V létě,když děcka nechtějí večer domů,je na řadě Klekanice.
Pomáhá to.Ale jednou mi pětiletá vnučka řekla: ha ha ha,ty jsi Klekanica.
A já na to úplně vážně a důrazně - JO ! A právě proto,že vím,co s děckama děláme,běž domů! Za chvilku jsou tu pro mě!
:-)
Mikuláše jsem dělala mnohokrát i po dědině. Dodnes máme skovaný kněžský ornát.
Přeju krásný čas všem.
Bedřich|Dobrý večer mně říkali když budeš zlobit tak půjdeš
Do pekla dobrou noc
Simona|Dobrý večer (pro mě je teď dobré ráno), vnuci už nejsou tak malí aby věřili na skutečného Mikuláše, ale od druhé babičky dostanou vždy štědrou nadílku. Tak já jsem to letos vymyslela tak, že rodina dostane od čerta pořádný kus farmářského uzeného bůčku, čertovsky zabaleného aby ten pekelný kouř cítili až po rozbalení no a od anděla každý dobrou bílou čokoládu na spravení chuti po "čertovi". Dobrou noc!
Petra|Já mám historku ze svého posledního mikuláše před 20 lety. Dodnes se to u nás v rodině vypráví. Jsem nejmladší . Když mi bylo 9 tak se sestry vdaly a Postupně meli děti. Já je měla jako živé panenky V 18 jsem se vdala a odstěhovala 50km. Se sourozenci jsme se bavily a Potkávali ale s jejich Dětmi už ne . Když bylo synovi asi 6 let. řešili jsme Mikuláše nikoho jsme nesehnali tak sme se rozhodli Ze budeme chodit mi (Já manžel a jeho kamarad) V rodině manžela byly malé děti. Syna jsme o den Dřív odvezli k mojí mámě. Nejdřív odjeli manželovi příbuzné a pak jeli k nám. První sestra mi otevřela Přes zvonek věděla že jsem to ja(o tom že jsem Čert nevedela) když mi otevřela as ní dva synové (13a 11).zacelí kontakt a říkat básničky (později Jsem se dozvěděla že ještě nikdy u nich čert neby) Ale ten největší trapas teprve následoval u nejstarší sestry . Otevřel nám 19ti lety čahoun a jelikož už sestra Přivítal mě slovy pod dál teto básničku ti neřeknu ale jestli chceš štamprlu taktu si mužem dát
Inka|Krásný mikulášský večer Vám i všem posluchačům! Velmi speciální čertovinu nám dnes nadělil náš 50 letý syn, který už několik let žije v Německu. Odpoledne se ozval telefon a mně neznámý ženský hlas mi oznámil, že během 20 minut bude na naše jméno doručen balíček. Jelikož manžel si předevčírem na internetu něco objednával, tak jsme 2 balíčky očekávali - jen jsme se divili, že pošta doručuje zásilky i v neděli. Manžel honem začal připravovat do obálky peníze na dobírku a čekali jsme, až auto s balíčkem k nám dorazí. Jakmile zazvonil domovní zvonek, tak manžel vyběhl před dům a uviděl doručovatele, velmi pečlivě zahaleného do tmavozelené čepice přes níž byla přehozena tmavozelená šála, která mu téměř zahalovala čelo. Na obličeji měl nasazenou bílý respirátor. Když se manžel zeptal, kolik bude stát dobírka, ten "doručovatel" se začal strašně smát a teprve potom manžel pochopil , že tak "vymóděný" se k nám dostavil náš syn! Ani já jsem ho přes okno, kde jsem celý ten výjev pozorovala, vůbec nepoznala. Přijel totiž v malé béžové dodávce, která byla téměř taková, s jakou jezdí jiné společnosti, které nám balíčky běžně doručují. Potom nám náš speciální "doručovatel" předal velkou tašku s potravinovými dárky k dnešnímu Mikuláši. Ještě dlouho jsme se s manželem tomuto mikulářsko-čertovskému nápadu našeho syna smáli. Bylo to překvapení, které jsme opravdu nečekali! Takže u nás dnes místo dětí dostali dárečky rodiče.... Pohodové poslouchání dnešní noční linky přeje Inka
Soňa|Krásný večer vám a všem kteří si váží co vy a vaši kolegové pro nás posluchače děláte . Mi když jsme měli malé děti tak jsme neměli peníze na nějakého člověka který za peníze dělali Mikuláše. Doma jsem dělala já čerta. Dlouhý kožich a vysoké černé holinky načerněný obličej zachránil vše. Ale stala se nehoda, jak jsem vběhla do pokoje kde čekal manžel s dětmi ,mě uklouzly na naleštěnych parketách boty a už to bylo. Ze strachu bylo moc smíchu a syn řekl ,čert ukradl mamince boty. Tak to byl poslední čert který k nám přišel. Tak přeji všem dětem veselého Mikuláše a čerta.
Jana Klicmanová|Přeji Vám pane Borku prima vysílání s krásnými příběhy nás ponocníčkářů.Nezapomenu na setkání s čerty a Mikulášem z doby,kdy mojí dceři byly 3 roky a synovi 6 let.Přišel Mikuláš,obrovskej chlapík,syn hned začal odříkávat básničky,sliboval,že už nikdy nebude zlobit ,ptal se jestli nechce slyšet nějakou písničku,že zazpívá...Mikuláš odvětil,že je asi hodnej chlapeček,ale začal se pídit po holčičce.Ta tady přece před chvílí ještě byla.Kdepak asi je?Naše Klárka byla zapasovaná v té nejmenší mezeře mezi zdí a skříní.Její vykulený oči vidím dodnes.Zazpívala,básničky odříkala,ale pak řekla,jdi už jinam,já chci jít spát.A fakt,odešel narušitel a to naše malé holčičí stvoření usnulo,jako by se nic nedělo.Už je historka stará 45 let,ale ráda na ní vzpomínám.Přeji krásný zbytek služby .A taky krásný advent.
DRAHOSLAV|MIKULAS JE HODNY PAN, NOSI DETEM MARCIPAN, A ZLOBIVYM BRAMBORY DO TATOVY BACKORY.
Kristýna|K nám nechodili když jsem byla malá, občas sme šli ven a nějaké potkali, ale domu je cíleně naši nezvali. Syna babička o víkendu bere na mikulášské představení, kde se bojí, měli Mikuláše s čertem ve školce a já nevidím důvod proč ho stresovat ještě tím, že je budu zvát k nám domů. Dělám mu balíček sladkostí a nechám mu ho na balkoně, jakože byl hodný a nechal mu ho tam andílek.
Tom|Jsem pro zachování tradice, hlavně čerta. Děti musí vědět, že se život s nikým nemazlí. Já alespoň odmala vím, že když potkám někoho, kdo je tmavý, má řetěz nebo páchne, tak že si mám dávat sakra bacha.