Dějiny Janoušova u Cotkytle jsou tajemnější, než pověsti, které o vesnici hovoří

Janoušov u Cotkytle patří k malým osadám na náhorní plošině Zábřežské vrchoviny. Součástí sousední Cotkytle se stal už před rokem 1880, nicméně stále si zachoval půvab horské vesničky s dalekými výhledy a malebnou roztroušenou zástavbou připomínající valašské kopanice

Historie obce začíná v roce 1412, kdy je označována jako Jankov. Obec je zaznamenána jako součást panství rodu Šternberků, přináležející k hradu Hoštejn. V pramenech se objevuje ještě v roce 1482, tentokrát již v držení zábřežských Tunklů, ale pak zřejmě zanikla.

Znovu se o ní dozvídáme až v roce 1574, kdy Jan z Boskovic prodává štítecké panství Matyáši Žalkovskému, přičemž však Cotkytli a Janoušov výslovně nechává stále u zábřežského dominia.

Od 18. století už obec nesla název Janoušov, německy Johannesthal. Právě německé jméno v překladu znějící Janovo údolí ji mělo odlišit od obce stejného jména, kterou najdeme na Šumpersku nedaleko Bušína.

Obyvatelé vesnice se živili prací v lesích a skrovným zemědělstvím, zejména pastvinářstvím a pěstováním lnu. V chaloupkách se len také zpracovával a často se zde provozovaly různé domácké výroby, jako výroba košťat, pletení košů, výroba dřevěného nářadí a obšívání nitěných knoflíků. Kolik obyvatel v jednotlivých etapách v Janoušově žilo, se dnes těžko zjišťuje, protože obec byla sčítána vždy s Cotkytlí dohromady.

Do Cotkytle chodili místní lidé i do kostela (po roce 1776) a zpočátku také děti do školy. Ve vesnici najdeme malou kapli zasvěcenou patrně Nejsvětější Trojici a několik drobných sakrálních plastik, z nichž krásně opravená je napůl kamenná a napůl litinová socha Kalvárie v horní části obce, která byla vztyčena už v roce 1880.

Na přelomu 19. a 20. století se Janoušov stal místem germanizačních snah německých aktivistů, a tak zde zábřežský Schulverein v roce 1886 postavil i školu s německým vyučovacím jazykem. V ryze české obci však o školu nebyl velký zájem. O deset let později je tedy Maticí školskou v obci otevřena v soukromých prostorách manželů Tejklových česká jednotřídka. V roce 1902 byla dokončena stavba vlastní budovy pro českou školu. Německá škola pak živořila a pro její záchranu dokonce německé spolky přestěhovaly do obce sedm sirotků z Vídně. I tak však byla německá škola v obci v roce 1918 zrušená.

Obě školy ještě stojí, jsou však přestavěné k bydlení. Býval zde také hostinec, jehož interiér byl vyzdoben krásnými malbami. Bohužel už neexistuje. Naopak na vrcholu Gansbergu nad obcí vyrostl malý lyžařský areál s proslulou hospůdkou, která je častým cílem turistů.

O čem vypráví pověsti?

O Janoušově se vypráví několik pověstí. Třeba ta o Hadově dole, který se nacházel na katastru obce směrem k Březné. Údajně tam kdysi stál původní, podstatně větší Janoušov. Pak se ale objevil veliký drak, který celou dědinu sežral.

Jiná pověst hovoří o dvou pocestných, kteří se v Hadově dole na chvíli zastavili. Jeden z nich prý uměl hady krotit, a tak svému společníku navrhl, aby vylezl na nejbližší jedli, že mu ukáže, kolik je v okolí plazů. Potom kolem sebe udělal hůlkou kruh a začal pískat na píšťalu. Hadi se k němu plazili, syčeli, ale do kruhu se neodvážili. Když už se další neobjevovali, tulák přestal pískat. V tu chvíli však odkudsi vylezl obrovský plaz, hadí král, a milého krotitele spolkl.

Janoušov se dokonce ocitl i v literatuře. Právě odtud pocházel Janek, hrdina Lyžařských pohádek, které ve třicátých letech sepsal učitel a sběratel pověstí Václav Rýznar. Byl to právě Janek, kdo zjistil, že se na Husím vrchu, kterému se říkalo Gansberg, ukrývá strašlivý vládce hor, duch jménem Husykrkybrk. To, že se v pohádkách Janek z Janoušova probojuje se svým lyžařským uměním až na olympiádu jen potvrzuje, kolik tady bývalo sněhu.