Děti ulice: život s kulisou štěkotu psů a projíždějících aut. Poslechněte si příběhy lidí ze Šternberska, kteří přišli o domov
Syčení pečeného masa v alobalu, tlukot větru v plachtě, která před ním má chránit, rovné odkapávání dešťové vody z nerovné střechy spáleného domu, klid zahrady, odmítaný neustálým projížděním aut.
A do toho vstávání, praní, balení cigarety, cesta do práce, jídlo, odpočinek, úklid, rozbité boty, díra ve spacáku, neklidná noc, vstávání, praní, balení cigarety. Život lidí na ulici je ve všem jiný a ve všem stejný jako život lidí, kteří domov mají. Jeho akustika je ale odlišná.
Stejné město, ve kterém žijí svůj život i lidé, kteří se potkávají v ochodech, kavárnách nebo v kadeřnictvích, je „dětmi ulice“ procházeno, viděno a vnímáno jako místo úplně jiných barev, pachů a zvuků. Jiný pohyb, jiné životní návyky, jiné potřeby a jiná omezení kreslí mapu Šternberka, který je o něco níž než Šternberk uvnitř zdí, přesto je stejně palčivě skutečný.
Tomáš Soldán se s pracovníky Charity Šternberk Davidem Geislerem a Matějem Hendrychem vydává na depistáž a zachycuje osudy lidí, jejichž domovem jsou ulice a prostory v blízkosti města. Výsledkem je kromě akustické instalace Běž po zvuku také audiodokument Děti ulice s autorskou hudbou Jana Čtvrtníka.
Poslechněte si, jak žijí děti ulice ve Šternberku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
