Dětské pěvecké sbory se po dlouhé pauze opět začínají scházet. Aby děti během lockdownu nevypadly z rytmu, zkoušely alespoň online

Odevzdat potvrzení o negativním testu, rozezpívat a pak zjistit, jak to po roce dětem zní, i když zatím jen v menší sestavě. Radost z prvního setkání naživo má dirigentka Jana Synková. „Je to úplně úžasné, děti se viděly po dlouhé době, a bylo to úplně dojemné, jak se vítaly,” pochvaluje si. Online období, kdy zkoušeli čtyřikrát týdně nebylo jednoduché. „Nic moc se nenacvičilo za těch sedm měsíců online, ale šlo tam spíš o to, aby se ty děti pravidelně vídaly,” říká Synková.  

Po kamarádech se stýskalo i patnáctileté Bety. „Měli jsme zkoušky na Zoomu, bylo to lepší než nic, ale určitě to nebylo takové, jako normálně,” vzpomíná žačka. Janu Synkovou překvapilo, že online docházka byla téměř stoprocentní. „Děti opravdu chodily pravidelně, ony vědí, že jsem pes na dochvilnost, a to jsem úplně hleděla. Taky jsme tam měli jednoho takového chlapečka, který nás vždycky potěšil nějakým koronavirovým moudrem na ten týden, tak teď jsme říkali, že to vydáme, jako takovou vzpomínku,” říká s úsměvem dirigentka.  

Sbor musel přestat fungovat loni v březnu. Všechny koncerty, přehlídky a zahraniční zájezdy zrušil. Bety tak jen vzpomíná, kde v posledních letech v zahraničí vystupovali. „V Belgii, v Polsku, docela v hodně státech. A letos jsme měli jet do Ameriky, ale to se zrušilo kvůli covidu, tak snad se to přesune, a ještě někdy se tam podíváme,” doufá Bety.  

Lockdown se ale přece jen podle ředitelky Základní umělecké školy Campanella Ivety Hlubinkové podepsal na psychice některých dětí. Jejich reakce při sólových online koncertech ji překvapila. „Jako kdyby v tom sále vůbec nikdy nebyly, uvidí kameru, a třeba se rozpláčou, takže se musí všechno zastavit. Tak to chce z pohledu učitele takový velice citlivý přístup,” říká ředitelka. 

Campanellu, která vznikla v roce 1967 a zpívaly v ní desítky tisíc dětí, teď čekají první koncerty. Například už červnové vystoupení na Svátcích města.