Devět chodů a hodně zpěvu. O Vánocích si lidé na Hané potrpěli na jídlo a uctění úrody, říká etnolog Josef Urban, kurátor sbírky Hanáckého muzea v přírodě v Příkazích

Jako první se jedla oplatka s medem či kousek chleba, pokračovalo se hrachovou či rybí polévkou a pak následoval hlavní chod takzvaný Kuba. Uvařená byla i hrachová nebo jáhlová kaše. Nakonec spolustolovníci ochutnávali sušené ovoce nebo ořechy. Ryba s bramborovým salátem se na slavnostní tabuli dostala až koncem 19. století. V jídelníčku začala převládat hlavně v období světových válek, kdy byl nedostatek masa. Bramborový salát se začal připravovat až po druhé světové válce.

Štědrovečerní večeře pak začala modlitbou a vzpomínkou na mrtvé, samotná večeře se pak skládala z několika chodů. Většinou bylo k vidění i ochutnání alespoň v symbolické rovině všechno z úrody toho roku. Od stolu nesměl nikdo odcházet, pro příští rok by to totiž mohlo symbolizovat, že by se už znovu nemuseli všichni společně shledat. I proto byly někdy jídla blízko stolu, aby se pro ně nemusel nikdo zvedat.

Namísto stromečku dříve zdobily betlémy. Jejich tradice pochází už ze 13. století, kdy František z Assisi vytvořil první svatostánek. Později se z toho stal zvyk, symbolizující narození Ježíše Krista, který se přenesl do kostelů. Vánoční strom se pak poprvé objevil někdy začátkem 19. století a pocházel z německých zemí. Nejprve byl zavěšený od stropu dolů a až později, jej lidé umísťovali na podlahu, do stojanu.

Štědrý den byl považován za den magický a tradovalo se věštění nejrůznějšího charakteru. Lidé vždy toužili poznat a hlavně ovlivnit svoji budoucnost. Jaké věštby a pověry se tradovaly a dokonce zachovaly do dnes?

Poslechněte si předvánoční Dobrou radu s etnologem Josefem Urbanem.