Díky chovu sarančat ušetříme na krmivu pro terarijní zvířata i vyzkoušíme exotickou pochoutku

To, že jsou jedna sarančata chutnější a křupavější než jiná, ví Petr Šolc z vlastní zkušenosti. Když mají totiž jeho agamy plná bříška, na zbytku, tedy spíše na přebytku sarančat z vlastního chovu, si pochutnává s kamarády a se švagrovou.

Od ještěrů k sarančatům

K sarančatům se Petr Šolc dostal od chovu svých původních mazlíčků – agam. Těm musel často kupovat čerstvou potravu a cena rozhodně nebyla malá. Pak si uvědomil, že sarančata může vychovat sám a tím ušetřit. Aby sarančata v teráriích dobře kladla a aby se dobře množila, musí být uvnitř šestnáct hodin denně světlo a stálá teplota 35 °C.

Agamy patří mezi kontaktní plazy, které si na člověka velice rychle a snadno zvykají. Petr Šolc se díky nim dostal k chovu sarančat|foto: Petr Kološ,Český rozhlas

Havěť krmí dvakrát denně čerstvou zeleninou, stačí mít oblíbený obchod, kde mají zbytky salátu, kedluben, špenátu nebo zelí. V nouzi se dají sarančata krmit také trávou a kopřivami. Odpad nebo zelenina po záruce jsou levným zdrojem potravy. Petru Šolcovi dokonce z několika obchodů občas telefonují, aby si přišel pro zbytky, jinak to vyhodí do kontejneru.

Recept na sarančata

Když mají agamy plná bříška a sarančat je nadbytek, stanou se takzvaní koníci lahodnou večeří pro chovatele a občas i pro pozvané kamarády. Ideální je dát živá sarančata do ledničky, kde se přestanou hýbat a ztuhnou, pak je nutné připravit rozehřátou pánvičku bez tuku, hodit sarančata na pánvičku, přisypat sezamové semínko, kakao nebo čokoládu a za tři minuty je jídlo hotové. Pak můžete jako přílohu požít i zmrzlinu.

Sarančí jednohubka|foto: Petr Hamerník , ZOO Praha

Zopakujme ale to hlavní. K jídlu se podle chovatele Petra Šolce z Brna-Lesné hodí smažená sarančata všežravá, ta druhá, tedy sarančata stěhovavá nejsou tak jemňoučká, jsou menší a tvrdší.