Díky dnes zatopenému dolu dostala obec na Jesenicku jméno Uhelná

29. červenec 2023

Kraj pod Rychlebskými horami je vyhlášený také množstvím vodních ploch vhodných ke koupání. Zatopené lomy sem lákají plavce, potápěče i rybáře. Většina z nich je žulových, najdeme zde ovšem i lomy pro zdejší kraj netypické. Patří k nim i lom Pelnář, kde se těžil lignit a díky němu se i nedaleká vesnice po válce přejmenovala na Uhelnou.

V období třetihor, kdy v této oblasti rozkládalo jezero, jehož vody byly skutečnou pastí. Veškerý organický materiál pohltily a ukládaly do nánosů na dně, které bez přístupu kyslíku velmi rychle uhelnatěly. Nutno podotknout, že v období miocénu, kdy se tomu tak dělo vypadla i krajina kolem docela jinak než dnes. Bylo zde výrazně tepleji, kolem se rozkládaly patrně rozsáhlé mokřady obývané prapředky dnešních plazů a obojživelníků.

Z vyšších rostlin můžeme předpokládat výskyt pravěkých jehličnanů, jejichž kmeny rovněž končily na dně jezera pod nánosem bahna okolních slatí. Právě v této dramatické krajině, připomínající dnešní deštné pralesy, byl položen základ uhelné sloje. Výskyt uhlí byl potvrzen v poměrně malé oblasti mezi Uhelnou a Bernarticemi. Důl Pelnář tvoří vlastně její jižní okraj. Uhlí pod zemí zde stále ještě je, jeho zásoby však podle geologů nejsou velké, a také kvalita uhlí není nijak vysoká.

S těžbou této suroviny souvisí její náhodný objev, patrně při průzkumu výskytu cihlářských hlín. V roce 1859 bylo ložisko odkryto a již o tři roky později byla zahájena těžba. Nejprve se těžilo povrchově v jámě nazývané Fridrich Zeche, později byly činěny pokusy s hlubinnou těžbou uhlí, ale vzhledem i nestabilitě podloží se opět přešlo k povrchové těžbě.

Zpočátku se většina uhlí spotřebovávala v okolí, zčásti v domácnostech – část také v cihelně, která nedaleko stála. Později těžba vzrostla až na 2000 tun uhlí ročně. To bylo ale maximum, a od té doby množství vytěžené suroviny klesalo. V roce 1950 se vytěžilo pouhých 70 tun. Bohužel více zpráv o provozu lomu nemáme, neboť původní dokumentace se dodnes nezachovala.

Další díly z pořadu Technické památky si poslechěte ZDE 

Ani těžbě uhlí se nevyhnuly bouřlivé události 20. Století. Po roce 1945 byl důl znárodněn a několikrát změnil majitele. Měl ředitelství v Ostravě, Trutnově i v Mýdlovarech. Po roce 1952 byla do lomu navezena nová technika a kupodivu se podařilo vytěžit 22 tisíc tun uhlí. To byla ale labutí píseň této jámy. Ta už v tu dobu mimochodem nesla nové jméno – Důl Antonín Pelnář, podle ředitele Východočeských uhelných dolů dr. ing. Antonína Pelnáře.

Konec těžby v roce 1957

V roce 1957 bylo nakonec rozhodnuto o konci těžby. Důvodem byly i tenčící se zásoby těžitelného uhlí. Podle dobových zpráv se z lomu dalo vytěžit cca 25 tisíc tun, dalších cca 160 tisíc tun pak bylo tehdejší technikou netěžitelných. A tak 31. prosince 1957 tu utichají stroje a lom je opuštěn.

Jak už bylo řečeno, ještě před zánikem těžby uhlí se tato podepsala i na jménu mateřské obce, pof kterou důl patřil. Původní Sörgsdorf se stal Uhelnou a zůstal jí, stejně jako lom Pelnář dodnes.

Po opuštění jámy se spodní voda, kterou přestaly čerpat výkonné stroje, stále více rozlévala po jámě, až ji zcela zaplnila. Jezero připomínající rybník brzy přilákalo koupáníchtivé obyvatele z okolí a také rybáře, kteří sem vysadili ryby pro sportovní rybolov. Malý ostrov, který zde po zatopení dolu vznikl, se stal útočištěm ptáků, a i když zde nepanuje nějaká přísná ochrana, místní na něm dodnes dodržují zákaz vstupu. Zato okolí bývalé těžební jámy se změnilo k nepoznání. Vyrostla zde chatová oblast, je zde restaurace, atrakce pro děti i malé tábořiště.

Znáte z kalendáře Českého rozhlasu Olomouc pro rok 2023

Kalendář Českého rozhlasu Olomouc 2023: Díky dnes zatopenému dolu dostala obec na Jesenicku jméno Uhelná
Spustit audio