Díky projektu Vnoučata na přání má pan Petr z Náměšti na Hané nové přátele. I jednoho čtyřnohého

Do dveří pokoje, kde bydlí 73letý pan Petr, jako první vběhla černá kříženka staforda a přátelsky se s ním vítá. Za ní přicházejí její majitelky, Zuzana Denková a její dcera Aneta. „Už se na vás těšila. Je to takové naše zlatíčko. A teď už i vaše,“ říká s úsměvem paní Zuzana.

Společný čas tráví všichni venku. Pan Petr sedí na vozíčku, obě dámy naproti němu na lavičce, energická fenka běhá kolem a čas od času si přijde pro pohlazení. Petr má za sebou mozkovou příhodu. Hůř se mu mluví a na některé věci si jen těžko vzpomíná. Na svého prvního psa, kterého si pořídil v 15 letech, si ale pamatuje skvěle. „Vlčáka jsem měl. Riga se jmenovala. Byla hrozně ostrá, vrhala se na slepice,“ vypráví.

Kříženka staforda Asta je hravá a k lidem laskavá|foto: Anna Soldatová

S nápadem navštívit pana Petra společně s čtyřnohým kamarádem přišla 21letá Aneta Denková. „Viděla jsem na internetu Ježíškova vnoučata, ale to jsme nějak promeškali. Nedávno jsem se dívala, co na těch stránkách nového a viděla jsem tam ty zážitky. A protože máme Astu, je strašně hodná a miluje kontakt s lidmi, tak jsem vybrala tohle přání a mamka to odsouhlasila,“ popisuje, jak se o projektu dozvěděla.

Její matka Zuzana prý ani na chvíli nezaváhala. Sama pracovala deset let v domově seniorů. „O ničem jsme nepřemýšleli. Dokonce jsem jí říkala: tak to honem odklikni, ať nám to někdo nesebere,“ vzpomíná.

Asta a její dvě majitelky nejsou první vnoučata na přání, která tady v Náměšti věnují svůj čas seniorům, jak potvrzuje sociální pracovnice Martina Horáková: „Nikdy se mi ještě nestalo, že by došlo k nějakým nesrovnalostem, že by třeba nedorazili. Vždycky je to úplně bez problémů.“

A dodává, že i další senioři tady čekají na své nové přátele.