Divákům pomůžeme, důležitá je ale jejich otevřenost, říká ředitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého

17. prosinec 2018

Ještě jim nebylo 35 let, často se věnují práci s videem nebo multimediálním instalacím a svým dílem se snaží komentovat svět, ve kterém žijí – to jsou umělci nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Společenská odpovědnost a angažovanost – to je podle ředitelky Ceny Jindřicha Chalupeckého Kariny Kottové téma, které neplánovaně propojuje finalisty letošního ročníku. Sedmičlenná porota složená z českých i zahraničních odborníků a kurátorů vybrala z osmi desítek přihlášených pětici ve složení Alžběta Bačíková, Lukáš Hoffmann, Tomáš Kajánek, Kateřina Olivová a Adéla Součková.

Násilí, nahota, dech – k tomu se může vztáhnout každý

Na společné výstavě ve Veletržním paláci, pro kterou finalisti vytvořili zbrusu nová díla, může návštěvník rozklíčovat, že všichni umělci se nějakým způsobem potýkají s lidskou tělesností. Prosvěcuje se tu kůže a vyměňuje dech, velebí se nahota, poukazuje se na násilí, které diváci díky médiím sledují takřka v přímém přenosu, anebo se tu upozorňuje, jak spolu komunikují hluší a němí lidé. „Jsou to témata, ke kterým se každý návštěvník dokáže nějak vztáhnout,” říká ve vltavském ArtCafé Karina Kottová.

Alžběta Bačíková: Průběžná zpráva – Videoinstalace, 3x Full HD video, 0:31:30, /barva, zvuk/, 2017

Právě chabá srozumitelnost děl umělců mladé generace, kteří se často vyjadřují videoartem nebo multimediální instalací, bývá ceně často vyčítána. Karina Kottová, která v čele akce stojí tři roky, si to uvědomuje. A divákům se snaží s rozklíčováním sdělení pomoci. Na výstavě jsou proto k dispozici vytištěné texty o jednotlivých umělcích a po sociálních sítích kolují pozvánky na řadu doprovodných akcí se samotnými finalisty. „Nicméně klíčem k porozumění je stále hlavně divácká otevřenost,” myslí si Kottová.

Angažovanost má mnoho podob

Několik dní před finálovým večerem Ceny Jindřicha Chalupeckého se v Anglii předávala Turnerova cena pro umělce do padesáti let.

Čtěte takéComing out na skotském venkově. Letošní vítězka Turnerovy ceny točí filmy o sobě na iPhone

Za křehké, introspektivní video natočení iPhonem ji získala Charlotte Prodger, jíž někteří kritici vyčítali nedostatek široké společenské angažovanosti. S tím ale Karina Kottová nesouhlasí a poukazuje na fakt, že umělkyně ve videu zpracovávala témata, která jsou důležitá pro ni samotnou. „Skrz plynutí přírody a mytologii řeší témata jako je queer identita a coming out. Je to angažovanost vyjádřená velmi poetickým způsobem,” myslí si. Dodává, že také na české scéně je angažovanost v umění vyžadovaná. Jak ale ukazuje právě případ Charlotte Prodgerové, nemusí jít o angažovanost agresivní a na první dobrou politickou.

Vladimír Houdek: Cena pro mě byla zásadní

Vladimír Houdek je laureát ceny z roku 2012. Tehdy mu bylo 28 let a ještě studoval malbu na pražské AVU. Když se o úspěchu od tehdejší ředitelky Lenky Lindaurové dozvěděl, překvapením a radostí se do telefonu rozplakal, jak prozradil v ArtCafé. „Úspěch pro mě byl zásadní. Díky ceně jsem se mohl uměním začít živit,” říká.

Vladimír Houdek – Bělmo

„Dostal jsem nabídku na zastupování od Polansky Gallery. Právě Filip Polanský mě dostal na výtvarné veletrhy a takzvaně do světa. Nastartoval zájem o moji tvorbu, který se pak přenesl i na zahraniční scénu,” dodává. Barbora Kleinhamplová, další laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého, aktuálně vystavuje svůj nejnovější projekt – Sickness Report – v populárním berlínském prostoru Savvy Contemporary. Tato multimediální umělkyně v soutěži uspěla v roce 2015 a podle Kariny Kottové příprava konceptu současné výstavy zabrala hodně času. „Zájem na vernisáži předčil naše očekávání. Tahle výstava je pro nás hodně důležitá, představuje totiž jeden z posunů Ceny,” konstatuje Karina Kottová. Jejím cílem není jen přiblížit Ceny Jindřicha Chalupeckého veřejnosti, ale pomocí na míru šitých aktivit prosadit české umělce v souladu s myšlenkami výtvarného kritika Jindřicha Chalupeckého na mezinárodní scéně.

Poslechněte si celé ArtCafé, kde zněly skladby nominované na 61. jazzové ceny Grammy, které do vysílání vybral Zdeněk Přidal.

Spustit audio

Související