Divoká Desná pramení téměř na vrcholu hory a na vrchol jiné hory se pak na chvíli její voda vrací
Divoká Desná je spolu s Hučivou Desnou zdrojnicí vod pro divokou řeku severního Šumperska. Název Desná, německy Tess, v nás evokuje cosi nespoutaného a nezkrotného, ve skutečnosti je však obdobou slovanského slova desný, což značí pravý.
Řeka pramení na západních svazích Kamzičníku ve výšce asi 1360 metrů. Okolí pramene je velmi zajímavé. Představme si nádhernou horskou louku, jejíž horninový podklad tvoří devonský kvarcit a na němž roste mnoho vzácných rostlin. Pod pramenem tok přibírá další zdrojnici, pramenící na severozápadním svahu 1384 m vysokého Velkého Máje a společně se pak, už jako Divoká Desná, vrhají do Medvědího dolu. Tato úzká rokle nutí řeku do spousty skoků přes balvany v korytě a místy působí jako permanentní vodopád. O jejím spádu svědčí skutečnost, že asi na dvou kilometrech toku klesne o téměř 400 metrů nadmořské výšky.
Zámčisko je místem, kde se řeka trošku narovná, ale zase ne moc. Vodou ji zde dotují horské bystřiny přitékající do horského kotle z oblasti pod Pradědem od Kurzovní chaty, případně od Petrových kamenů. Přítoky zde vyhloubily úzká a příkrá údolí. Například Sviní žleb či Důl Velkého Děda.
I po soutoku se Desná zavrtává hluboko do jesenického masívu a tvoří tak impozantní rokli s příkrými svahy. Na jednom z nich, na levém břehu najdeme pod známou Františkovou myslivnou jesenickou bučinu se spoustou vzácných rostlin v bylinném patře lesa. Žije zde také spousta vzácných živočichů, včetně kamzíků a velkého množství druhů ptactva.
Na Zámčisku jsou i pozůstatky lomu, v němž se těžil kámen pro výstavbu přehrady Dlouhé Stráně. Právě zde se k řece přimyká zelená turistická značka, která míří na jedné straně k hřebeni hor, na druhé straně pak dolů po toku řeky až k dolní přehradě přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně.
Soustava dvou vodních nádrží PVE Dlouhé Stráně se hned za soutokem Desné s Česnekovým potokem, pramenícím ve výšce 1300 m nedaleko jesenické chaty Švýcárna. Tmavá hladina dolní nádrže byla dokončena spolu s elektrárnou v roce 1996 a o rok později ji zcela naplnily apokalyptické povodně. A to má objem 3,4 milionů kubíků a výšku hráze 56 m.
Pár staveb elektrárny sice stojí i na povrchu, většina je však v podzemí. Hlavní strojovna se nachází v gigantické umělé jeskyni, v níž pracují dvě reverzní turbosoustrojí, každé o výkonu 325 MW. Propojení horní a dolní nádrže je tvořeno dvěma ocelovým rourami o průměru přes tři metry. Spád k turbínám s výškou 510,7 m je také největší ze všech vodních elektráren v republice.
Ve výšce téměř 1350 metrů, na vrcholu Dlouhých Strání, je k vidění horní přehrada přečerpávací elektrárny. V zarovnaném vrcholu hory se nachází obrovský lavor, utěsněný asfaltem a plný vody. Tak se vody řeky Desné dostávají díky lidskému dílu paradoxně do stejné výšky, v jaké pramenily.
Když se vrátíme do údolí, Divoká Desná zde opustí přehradu a míří opět od úzké rokle, směřující směrem do Koutů nad Desnou. Hned pod přehradou z pravé strany vtéká do Desné Hladový potok pramenící pod vrcholy Malého a Velkého Jezerníku. Pod Medvědí horou pak potok nabírá z levé strany Borový potok. Na něm, asi kilometr proti proudu, najdeme 14 metrů vysoký vodopád, tvořený několika stupni, z nichž nejvyšší měří přes osm metrů. Další toky Divoká Desná přibírá před setkáním s hlavní silnicí vedoucí na Červenohorské sedlo. Nejprve se do ní vtéká Petrovský potok pramenící pod Výrovkou a o kousek dál další malý potůček, jehož zdroj najdeme v jednom ze zákrutů cesty, kde jej zdobí plastika šumperského sochaře Jiřího Jílka.
To již řeka vstupuje do zastavěné oblasti Koutů nad Desnou. Jméno této vsi, i v německé verzi Winkelsdorf, poukazuje na jejím umístění v závěru údolí řeky – pod jesenickými horami. První zmínky o ní pocházejí z období počátku 18. století. Již před tímto datem byla mnohá místa v tomto kraji obydlena dřevorubci, horníky a uhlíři. Lidé využívali sílu vody, zejména pro pily a výrobu prkének na kartáče. Právě zde se z pravé strany kousek nad nádražím vlévá do Divoké Desné sesterská Hučivá Desná a spolu ztratí přívlastky a míří Šumperskem dolů k řece Moravě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
