Do hajan a ani muk! Jak vznikla česká ustálená rčení?

spící dítě
spící dítě
0:00
/
0:00

Podíváme se blíž na dvě ustálená rčení – jít do hajan ve smyslu „jít spát, jít do postele“ a ani muk s významem „už nic dalšího neříkej, nevykládej, nemluv“.

Prohlížel jsem si nedávno jednu novou učebnici němčiny a pobavilo mě, když jsem v takové kapitole – spíš pro pokročilé – četl německou frázi: Es war Zeit, in die Heia zu gehen. Význam této fráze je naprosto jasný. Můžeme ji přeložit jako „byl čas jít do hajan“. Německé určení in die Heia tedy jaksi souvisí s naším slovesem hajat a podstatným jménem hajany, které souborně a zároveň nevážně označuje prostě to místo, kde člověk spí.

A ještě jedna věc se mi v té německé učebnici líbila: byla tam věta du machst nicht einmal Mucks ve smyslu „už ani nemukni, už ani muk“. Jak je to tedy s původem těchto rčení?