Do rozhlasu mě přivedla zvědavost, přiznává Eva Ocisková

5. září 2017
Eva Ocisková

Původně myslela, že bude paní učitelka, vystudovala v Olomouci filozofickou fakultu. Na začátku osmdesátých let šla ale na konkurz do rozhlasu a uspěla. „Ani ve snu mě nenapadlo, že bych takovou profesi dělala, chtěla jsem učit na střední škole,“ říká Eva Ocisková.

Na stanici Vltava připravuje Telefonotéky, natáčí páteční večery, které se často týkají památek. „Dříve jsem uváděla koncerty, přímé přenosy Symfonického orchestru Českého rozhlasu během Pražského jara, dělala jsem rozhovory s mladými muzikanty v rámci Studia M a Akademie,“ doplňuje výčet svých činností Eva Ocisková.

Své rozhlasové začátky ale prožila na Moravě. „Trochu na mě padá nostalgie, když se procházím po olomouckém rozhlase, kde jsem začínala,“ usmívá se. Zkusila si moderaci, hereckou práci, natáčení reportáží, naučila se stříhat: „Tenkrát na magnetofonu Studer, pás se slepoval lepicí páskou, byla to dobrá škola. Dodneška se nespoléhám na oči, ale vždycky na uši.“

Po pár letech dostala nabídku z Prahy, kterou přijala. „Nastoupila jsem do skvělé redakce plné fantastických lidí. Od začátku jsem tam byla jako doma. Začala jsem dělat magazín hudební mládeže a naplno jsem vstoupila do soutěže Concertino Praga,“ vzpomíná.

Nápadů má Eva Ocisková spoustu, je vděčná, že má profesi, v rámci které cestuje a setkává se s tvůrčími lidmi. „Měli bychom si předávat dobré hodnotné zprávy a témata, neměli bychom mít pocit, že to lidi nezajímá,“ přeje si.