Do Seničky za paní Eliškou i památkami starých časů
Na prvních svazích Drahanské vrchoviny, při řece Blatě, se rozkládá katastr nenápadné vesnice jménem Senička. Na první pohled obec jako každá jiná, kdo však chce, najde zde mnoho pozoruhodných památek - třeba zbytky hradu, hraběnčinu cestu anebo unikátní protipovodňovou zeď.
Historie osídlení zdejšího kraje sahá podle archeologických nálezů až do pravěku, první zmínka o vsi je však zaznamenána až v roce 1349. V té době se ves dělila mezi několik vlastníků. Pozoruhodné však je, že někdy po roce 1353 postavil jistý drobný zeman, pravděpodobně Bohuš ze Seničky, na dnešní hranici katastru Seničky a Cakova malý hrádek nazývaný Lysov. Kolem tvrze měla stát i vesnice Lysov, která zanikla za českouherských válek ve II. polovině 15. století.
Místu, kde hrádek stál, se dodnes říká Na zámku. Leží nad řekou Blatou, necelý kilometr nade vsí. Od zámku vede kolem řeky Blaty cesta, o níž se říká, že po ní jezdila do kostela v Senici na Hané Eliška z Kunštátu. Ta měla od roku 1466 sídlit na hrádku. Pravdou ovšem je, že v té době byl už hrad pravděpodobně zbořený. Přesto se cestě říkalo odpradávna Eliščina a místní tvrdili, že nikdy nezaroste travou. Obliba Elišky z Kunštátu může souviset s tím, že v roce 1465 rozprodala zaniklý dvůr v Lysově právě poddaným ze Seničky. Po její cestě se dodnes vydávají turisté sledující trasu naučné stezky nazývané jejím jménem.
Samotná vesnice byla později přiřazena do feudálního obvodu senického statku, jehož majitelem byla olomoucká kapitula. V samotné obci byl kapitulní hospodářský dvůr. Církevní vrchnost držela Seničku až do konce poddanské správy v roce 1848. Pod patronací vrchnosti také vznikla pozoruhodná stavba zdejší kaple zasvěcené Andělům strážným. Základní kámen této barokní stavby položil v roce 1734 olomoucký kanovník Karel z Martinic. Kaple byla postavena ze sbírek místních obyvatel a slouží dodnes.
V roce 1787 dala vrchnost povolení ke zrušení kapitulního dvora v Seničce a k parcelaci jeho pozemků. Zemědělské podnikání bylo vždy hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Zajímavá byla snaha ochránit obec před nenadálými záplavami z řeky Blaty. Ta se totiž občas uměla pěkně rozvodnit, a tak místní obyvatelé postavili v dolní části obce pozoruhodnou protipovodňovou zeď. Byla vztyčena již v roce 1859 a vypadá jako zdobená ohradní zeď s oblouky. Právě v těch je její genialita. V případě velké vody vyplnili majitelé oblouky fošnami a zadrželi povodňovou vodu za zdí. Jakmile příval opadl, postupně fošny z oblouků vyjímali, a umožnili tak vodě v klidu pokračovat dolů po toku.
Obyvatelé Seničky prostě měli „za ušima“. Stála za tím patrně i zdejší škola. První zmínky o vyučování pocházejí už z poloviny 19. století, kdy sem docházel učitel ze Senice. Od roku 1853 v obci pro školu vyčlenili samostatnou budovu; v roce 1890 byla otevřena zcela nová obecná škola. Nedaleko ní najdeme v kapličce z 19. století další prastarou památku Seničky: smírčí kříž, který už dostatečně omlel zub času, je podle odborníků starý cca 400 let.
Procházka Seničkou za to rozhodně stojí. Nejenže je v obci vyhlášena vesnická památková zóna, ale také okolí je mnohem zajímavější než intenzívně obhospodařovaná krajina Hané pod vesnicí. Pro výlet na kole či pěšky je to opravdu dobrý tip.
Na procházku po Seničce jsme se vydali ve čtvrtek 7. srpna.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
