Dobře držet příbor by měl umět každý, ale chybujeme v tom nejvíc, říká odbornice na etiketu Eva Filipová
Ve společnosti se cítí jako ryba ve vodě. Eva Filipová už ví, jak předejít faux pas a neztrapnit se. Jak se z fyzioterapeutky stala uznávaná odbornice na etiketu?
Eva Filipová má společenské chování v malíku. Původně se pohybovala v oblasti zdravotnictví, její život se ale svatbou změnil. „Vzala jsem si za muže generálního ředitele hotelu. Tím pádem jsem se dostala do úplně jiné společnosti. Po deseti letech jsem tedy přešla pracovat do hotelu. Změnila jsem všechno. Jezdila jsem po světě, doprovázela jsem manžela a byla jsem velmi často hostitelkou. A když jezdíte po světě a hostíte, tak vám nezbývá nic jiného, než se to naučit. Ale ta praxe je nejdůležitější,“ vypráví v pořadu Alex a host.
Nabyté zkušenosti předávala dál. „Mělo to vývoj. Nejdřív jsem začala dělat kurzy pro ženy, pak jsem dostala nabídku psát sloupky o etiketě. Když už jich bylo hodně, napadlo mě, že bych z těch sloupků napsala knihu.“ Tak vznikla Společenská nápověda a Evě Filipové začaly chodit dopisy, proč toho nenapsala víc. „Po čase jsem tedy napsala další knihu, a tak se to nabalovalo.“
Nelehké začátky
Mistrem bontonu se ale nikdo nerodí. „Říkám, že trapasy nedělá jen ten, kdo spí. Takže ani já jsem se jim nevyhnula. Byly situace, kdy jsem věděla, že jsem udělala botu. Třeba na jednom kongresu se večer roznášel digestiv, ale já neznalá jsem chtěla víno. V tu chvíli je to velké faux pas, protože víno se v tu dobu na takových akcích už neroznáší. Nebo jsem třeba zakopla, přišlápla si kabát, a to jsou nepříjemné zážitky v takové vysoké společnosti.“
Manžel jí byl velkou oporou. „Byl můj guru. Ve světě se učíte přímo v té společnosti. Zaměřuju se na západní etiketu, východní etiketa je jiná. Co u nás je dle etikety, může v jiné zemi znamenat faux pas. Některé národnosti jedí rukama nebo hůlkama.“
Správně držet příbor a párátka pryč
V západním světě používáme příbor a nad jeho držením se pozastavuje. „To je největší chyba v etiketě u nás. V tom máme velké mezery. Přitom je to jednoduchá, ale zásadní věc u stolu. Myslím, že držet dobře příbor by měl umět každý. Vidlička hroty dolů a na noži ukazovák. Ale nedržet zase moc blízko u konce příboru,“ popisuje správnou techniku uchopení.
Podle ní chyby děláme i v drobnostech. „Třeba v párátkách. U stolu se nemají používat, i kdyby čert na koze jezdil. Nezachráníte to tím, že si zakryjete ústa. Tam to nepatří. Nebo míchání kávy a následné olizování lžičky,“ líčí společenské nešvary.
Jak je to s držením sklenky? Dá se napravit pochroumaný první dojem? Umí se oprostit od nevyžádaných rad? Proč říká, že namalované ženy jsou úspěšnější? S čím se na ni nejčastěji obracejí zájemci o kurzy? Kdy se u ní projevila záliba v gastronomii a co ráda vaří? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
