Dojíždění na dialýzu několikrát týdně není jedinou možností. Půjčí vám ji i na doma

Podobně si ovšem metodu hemodialýzy může člověk provést sám. A pak je tu ještě dialýza „břišní“, peritoneální.

I tato metoda, s filtrací přes pobřišnici (peritoneum) pacienta, je vcelku běžně k mání; nebývá však dosud zdaleka využívána tolik, jako metoda hemodialýzy v dialyzačních střediscích.

Klíčové je, aby od lékaře-nefrologa byla pacientovi předestřena opravdu celá současná škála možností dialýzy, zároveň ale i zohledněny zdravotní dispozice a ten aby si vybral podle nich i svých preferencí, ale také osobnostního nastavení.

Jak je to s psychikou

Hůře se to asi chápe těm, jichž se nutnost nějaké formy dialýzy netýká. Duše některých dialyzovaných ovšem může být poměrně zásadně zkoušena – radikální změnou režimu života, nutností všechno v životě plánovat podle termínů a trvání dialýzy.

A potíže s „novým údělem, změnou života“ mohou mít vývoj či kolísat: prvotní pochopení životně důležité nutnosti dialýzy může být dříve či později následováno jakousi formou (fyzické i psychické) únavy, vyčerpání či vyhoření.

Poslechněte si další díl pořadu Apatyka, jehož hostem byla nefroložka Marika Goluchová a po telefonu také básník a „osvětová tvář“ nefrologické prevence Ivo Šmoldas.