Dolní Sukolom na Uničovsku byla před válkou téměř ryze německou obcí
Dolní Sukolom najdeme asi 2,5 km severně od Uničova na levém břehu řeky Oskavy v rovinaté krajině Hornomoravského úvalu. Spolu se sesterskou Horní Sukolomí jsou dnes obě obce součástí města, nicméně jejich samostatná historie je poměrně dlouhá.
Samotné jméno obce je do jisté míry záhadné. V nejstarších listinách se objevuje jak české pojmenování Sucolom v roce 1318 tak německé jméno Selplatz v roce 1327. Později se objevuje i německé jméno Salbnuss. Jazykovědci nevylučují původ jména v osobním jméně Želipluč, které bylo přejato do němčiny a později komoleno. České jméno pak vychází pravděpodobně se složení slov lámat suky, myšleno haluze či větve.
Už v roce 1305 daroval kanovník Wernher půl hřivny platu Dolní Sukolomi olomouckému kostelu. To znamená, že část obce patřila olomouckému kanovníkovi. Další část, už o rok později, uvádějí ve svém majetku rovněž olomoučtí dominikáni, kteří zde prý vlastnili poplužní dvorec, a aby toho nebylo dost tak třetím majitelem obce byl v té době Oneš ze Sukolomi, který sídlil na tvrzi v Horní Sukolomi. I ten měl vlastnit ve vesnici dvůr s příslušným pozemkovým majetkem.
V roce 1327 uvádí listiny skutečné rozdělení obce mezi více vrchností i v listinné podobě. V roce 1589 předává olomoucká kapitula svůj majetek ve vesnici za jiné državy do vlastnictví rodu Bruntálských z Vrbna. Ti už vlastnili další části obce a také Horní Sukolom a vše prodali Jáchymu Pivcovi z Hradčan a z Klimštejna. Následovalo období několika proměn vlastníků, aby nakonec Horní i Dolní Sukolom získal v roce 1636 do držby Řád německých rytířů a tím se obec stává součástí rozsáhlého řádového panství na Moravě.
Původně obec obývali lidé se slovansky znějícími jmény. Postupně však převažoval německý živel. Bylo to i díky blízkosti Uničova a také příchodu německých horníků do Nízkého Jeseníku, kteří se usazovali ve vesnicích pod horami. Horní Sukolom si ovšem zachovávala zčásti český charakter. To vedlo v 19. století ke sporům. Když v roce 1849 vznikly samosprávné obce, byly původně obě Sukolomi spojeny pod jednu obecní správu. Měly i jednu školu, která sloužila oběma obcím až do roku 1896. V roce 1867 se však Dolní Sukolom od Horní odtrhla a v roce 1869 byl zřízen samostatný obecní úřad jen pro tuto obec. Dolní Sukolom tak zůstala baštou německého nacionalismu až do odsunu původních obyvatel v roce 1945.
Základem obživy místních obyvatel bylo zemědělství. K obci však patřila i cihelna, stojící na samotě směrem k Uničovu. Zdejší hliník byl zdrojem mnoha pozoruhodných archeologických nálezů. Počet obyvatel obce se pohyboval kolem 320 trvale bydlících osob. Po nuceném odchodu původních obyvatel byla sice obec dosídlena, nicméně počet obyvatel poklesl zhruba o stovku. Po roce 2010 se opět začal zvyšovat. Mimo jiné i díky stavbě domova pro seniory, staví se však i individuální bydlení.
Co se týče památek, nejviditelnější je patrně kaple sv. Jana Nepomuckého. Byla vystavěna v letech 1842 -1847 a zaujme mimo jiné i netradiční růžovou fasádou. Zajímavé je, že kaple stojí na někdejším močidle, tedy místě, kde se máčel len a tak je vybudovaná na pilotech aby se neprobořila do podloží. Interiér pochází z původní hradní kaple na Sovinci.
Kromě toho v obci najdeme i barokní sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem. Obě postavy mají na hlavách zlacené koruny. Sloup pochází z roku 1717. Kromě toho je v obci k vidění i kamenný kříž z roku 1862.
Související
-
Horní Sukolom se jako jedna z mála obcí po roce 1918 stala většinově českou enklávou
Horní Sukolom je menší vesnice v nejsevernější části Hornomoravského úvalu na Uničovsku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
