Domalujte kartu ke hře z Terezína, vyšel sidur pro děti a české Tóry slouží po světě už 60 let

Dokreslete chybějící kartu k Čermému Petrovi

Brněnský rodák a architekt Petr Hainmann se ve třech letech ocitl v terezínském ghettu. Dočkal se tam i osvobození a kromě vlastních výtvarných prací si zpátky do Brna dovezl i soubor kartiček pro hru Černý Petr. Série kolorovaných perokreseb, kterou v Terezíně namaloval neznámý autor, zobrazuje mouřenína, 14 dvojic a jednu dvojici neúplnou.

Unikátní příležitost domalovat chybějící kartu mají dnešní děti. A to díky výtvarné soutěži pro žáky a studenty od 6 do 18 let, kterou vyhlásila Židovská obec Brno a centrum židovské kultury ŠTETL ve spolupráci se Základní uměleckou školou Brno. O podrobnostech jsme hovořili s ředitelkou festivalu ŠTETL FEST Evou Yildizovou.

„Tyto karty znázorňují snový svět, který byl pro děti za hranicemi koncentračního tábora. Jsou to obrázky z pohádek, ale i z reálného světa, který děti v té době v koncentračním táboře nemohly zažít. Pouze jedna dvojice, která má značku židovské hvězdy, ukazuje reálný život v ghettu, a to dozorce a vězenkyni,“ vysvětluje Yildizová.

Jakou kartu tedy mohou dnešní děti domalovat? „Do dvojice chybí karta k holčičce v národním kroji. Ale my jsme to uchopili trošku jinak. Nechceme, aby děti napodobovaly kresbu neznámého autora. Chceme, aby se zamysleli nad současným světem, který je pro ně také často uzavřený v určité bublině internetu a sítí; nad tím, co je za touto bublinou a o čem oni sní. Takže bychom byli moc rádi, kdyby děti domalovaly nějaký svůj sen za hranicí této reality,“ dodává Yildizová.

Kam děti mohou a do kdy obrázky zasílat? K čemu soutěž slouží? A jaká odměna čeká vítěze? Poslechněte si celý rozhovor s ředitelkou festivalu ŠTETL FEST Evou Yildizovou.

České děti už mají „svůj“ sidur

Skoro každé náboženství má nějakou pomůcku nebo návod, jak se správně modlit. Židé při rozhovoru s Hospodinem používají modlitební knihu, neboli sidur. Ten je ale poměrně složitý a třeba děti se v něm vyznají jen s obtížemi. Lauderovy školy proto nyní vydaly speciální modlitební knížku pro děti. Šiviti-Sidur pro všední dny, šabat a svátky k vydání připravil a ilustracemi opatřil překladatel a judaista Jiří Blažek. Natáčela s ním Daniela Brůhová.

Nový sidur je určen dětem od prvního stupně základní školy po druhý stupeň. V čem je jiný než ten pro dospělé?

„Je o něco kratší, protože řada těch pasáží, které jsou ve standardní modlitební knize, je pro děti náročná a nezáživná nebo jim toho ještě tolik neřekne. Takže jsme používali v některých případech zkrácené verze,“ říká Blažek.

V knize jsou hebrejské modlitby přeloženy. „My jsme se snažili, aby ten český text nebyl jen překladem, ale spíše interpretací, která bude pro děti přístupnější,“ dodává Blažek a pokračuje:

„Je to kniha hodně barevná. Snažil jsem se, aby každá ta stránka byla nějakým způsobem ilustrovaná nebo doprovázená nějakým obrázkem. Hebrejský text je jako první, ten je vidět ze všeho nejvíc. Pod ním je v těch nejdůležitějších částech český překlad, nebo spíše česká interpretace, která je relativně malá. Některé části ji nemají vůbec. Buď proto, že se modlitby opakují, nebo proto, že se počítá s tím, že dětem v hodinách ve škole obsah a text modlitby vysvětlí,“ uzavírá Blažek.

Proč bylo třeba takovou modlitební knihu pro děti vydat? A v čem to mají dnešní děti jednodušší oproti generaci svých rodičů? Poslechněte si celý rozhovor s překladatelem a judaistou Jiřím Blažkem.

Uplynulo 60 let od vývozu 1564 českých Tór do Anglie

Svůj „život po životě“ mohou zažít nejen lidé, ale někdy i předměty. Říct to můžeme také o více než patnácti stovkách českých a moravských svitků Tóry. Ty se za druhé světové války zachránily v pražském Židovském ústředním muzeu. Komunistický režim je pak přesně před 60 lety prodal do Londýna. Tam začaly žít svůj „druhý“ život a dnes slouží židovským komunitám po celém světě. 4. února se právě do londýnské Westminster Synagogue sjelo asi pět desítek těchto svitků na vzpomínkovou bohoslužbu. A nimi i jejich opatrovníci. O osudu českých svitků Tóry natáčela Terezie Jirásková s historičkou z Ústavu pro studium totalitních režimů Magdou Veselskou.

„Westminster Synagogue založila Memorial Scrolls Trust, který se o svitky Tóry staral, nažil se je uvést do stavu, aby se daly používat. A distribuoval je po celém světě formou zápůjček, a to kongregacím, které si vlastní svitek Tóry nemohly dovolit, nebo které se svitkem chtěly nějakým způsobem pracovat z komemorativních důvodů,“ říká Veselská.

„Zhruba od roku 2000 došlo k velikému posunu,“ pokračuje Veselská. Tehdy se objevily první pokusy zahraničních kongregací o navázání kontaktů s konkrétními místy v Česku. „Ve Slavkově, v Lošticích byla velmi zajímavá iniciativa. Kongregace v Kingston ve Velké Británii, která má Tóru z Moravské Ostravy, rozvijí neuvěřitelnou činnost, dávají dohromady ostravské rodáky, hledají informace, organizují Kameny zmizelých a podobně,“ dodává Veselská.

Jak Memorial Scrolls Trust svitky po světě zapůjčuje? A jaké židovské obce v Česku „londýnské“ svitky dne používají?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.