Domašov u Šternberka založili čeští kolonisté poddaní klášteru Hradisko

Kostel sv. Martina v Domašově u Šternberka
Kostel sv. Martina v Domašově u Šternberka
0:00
/
0:00

Domašov u Šternberka patří mezi obce, které byly založeny díky dolování rud a kovů v oblasti Šternberska. To vysvětluje i jeho polohu poměrně vysoko v kopcích Nízkého Jeseníku, kde pro zemědělství nejsou úplně vhodné podmínky.

Přesto byla obec založena jako tzv. lánová ves, což znamená, že k jednotlivým domům byl přidělen odpovídající kus půdy. Zakladatelem vesnice byl patrně rychtář, byť o rychtě se v listinách poprvé dozvídáme až k roku 1492.

Nejstarší dějiny Domašova u Šternberka zachycuje listina, ve které král Přemysl Otakar II. údajně přiřknul klášteru Hradisko sporný les mezi Lašťany a právě Domašovem. Jak se ale ukazuje, listina je pravděpodobně falzum vyrobené někdy ve 40. letech 15. století. Vzhledem k tomu, že je většina údajů v listině uvedených pravdivá, dá se předpokládat, že existence obce v první čtvrtině 13. století je reálná.

Obecní úřad v Domašově u Šternberka

Obec skutečně náležela k majetku kláštera Hradisko až do jeho zrušení v roce 1784, a to i přesto, že si držbu nárokovalo i město Olomouc. Vesnici podporoval dokonce i král Vladislav prostřednictvím svého hejtmana, ale poddaní zůstávali raději věrni klášteru.

Osada byla založena patrně českými kolonisty, kteří zde žili až do počátku 17. století, kdy začala v listinách týkajících se obce převažovat německá jména. Na poněmčení obce měly značný vliv útrapy třicetileté války. Za vpádu Dánů prý byla vypálena zdejší rychta a švédské rabování pak dokonalo přerod Domašova ve vesnici osídlenou nově příchozími osadníky z německých zemí. Po zrušení kláštera získal Domašov od náboženského fondu Filip Ludvík hrabě Saint Genois.

Z těžby se mnoho nedochovalo

Zajímavé je, jak to bylo se zdejším dolováním. Žádné zásadní stopy po těžbě se tu nedochovaly. I geologové směřují těžbu rud spíše do oblasti západně od Šternberka. Přesto se zde v ústních pramenech stále uvádějí místa, kde se údajně mělo v minulosti těžit, bližší informace o nich však chybí. Jediné, co zde spolehlivě dokazuje někdejší těžbu, jsou lomy na břidlici v okolí vesnice.

Obživu zdejším obyvatelům tak muselo nakonec přece jen zajistit zemědělství. Jediným větším provozem zpracovatelského charakteru byl mlýn, zmíněný už k roku 1609, kdy byl jeho držitelem jakýsi Václav Mikl. Dalším významným zdrojem obživy bylo domácí tkalcovství. Byli to mimo jiné i tkalci z Domašova, kteří stáli za rozvojem šternberských textilních manufaktur, kterým dodávali hotové plátno.

Unikátní sousoší Piety ze druhé poloviny 19. století

Obec po zrušení kláštera získala také vlastní duchovní správu. Z prostředků náboženského fondu byl uprostřed vesnice v roce 1788 vystavěn kostel sv. Martina a už od roku 1762 zde prý existovala kaplanka. Vlastní farnost pak byla ustavena až po roce 1858.

Pozdně barokní chrám zdaleka není jedinou památkou v obci. K těm nejvýznamnějším patří umělecky velmi dobře zpracovaná socha Piety na návsi datovaná rokem 1872. Z roku 1845 je pak kamenný kříž přímo u kostela a v 19. století byly v obci vybudovány také dvě menší kapličky. Socha sv. Antoníčka u silnice k Těšíkovu pochází až z roku 1914.  Obec má krásné okolí. Náhorní plošiny nabízejí půvabné výhledy, údolí Trusovky je pak vyhledávanou cyklistickou a turistickou lokalitou.