Dominantou Dobrochova kdysi byla zájezdní hospoda s unikátní fajfkou
Dobrochov najdeme na Prostějovsku pod kopcem Předina s monumentální věží vysílače. Už odpradávna místo pod tímto vrchem obývali pravěcí lidé a osídlení se zde dochovala přes dobu slovanskou až dodnes.
Pozoruhodné je už samotné jméno obce. Podle pověstí vzniklo tak, že zde prý kdysi bohatá paní zabloudila při lovu. Ujali se jí v jedné z lesních chaloupek a dobře se o ni postarali. Jako dík prý pak na místě chaty postavila vesnici s názvem Dobrochov připomínajícím péči místních obyvatel. Druhá legenda pak mluví dokonce o třech paních, které se zde schovaly v době válek. Dobré chování obyvatel chalup pak prý dámy promítly do názvu vesnice. Původ názvu odvozují od slova dobrý či dobrák i odborníci.
Počátky obce sahají hluboko do minulosti. Už v roce 1131 patřilo jedno popluží v obci Dobrochouice metropolitnímu kostelu v Olomouci. To značí, že držba obce byla již v té době rozdělena mezi více majitelů. V pozdějších letech listiny potvrzují držbu vesnice zemany z Rájce, pány z Kunštátu a Otaslavic či z Valdštejna. Později byl držitelem obce i Ctibor z Cimburka. Ladislav z Boskovic a nakonec i mocný Jan z Pernštejna. Právě on v roce 1542 přenechal celou obec konšelům města Prostějov. Městským statkem pak vesnice zůstala až do konce vrchnostenské správy v roce 1848.
Už v roce 1418 mluví listiny v jinak zemědělské vsi Dobrochov o dvou krčmách. Jedna z nich pravděpodobně stávala u cesty vedoucí do Brna. Podrobnější zprávy o zdejších hospodách máme až z 19. století, kdy byl hostinec na č. 9 a druhý, zájezdní hostinec, zřízený knížetem Ditrichštejnem v roce 1726, sídlil v čísle č. 33. Tomu se přezdívalo „Fajka“, protože prý v dřívějších dobách byla v hostinci veliká fajfka se sedmi troubelemi, do níž se vešly na jedno nacpání 4 balíčky tabáku. Společně z ní kouřilo hned několik návštěvníků hostince.
Správou vesnice byl pověřen rychtář, jehož úřad zanikl až s koncem patrimoniální správy. Lidé se zde živili zemědělstvím, bylo zde i několik drobných řemeslníků. Část obživy lidem pravděpodobně dávaly i rozsáhlé dubové lesy, které se kolem kdysi rozkládaly. Odkazem na to může být dub ve staré pečeti obce i někdejší mohutný strom, který stával v polovině předminulého století východně od obce. Když jej porazil blesk, lidé na jeho místě postavili kamenný kříž s obrázkem Panny Marie. V dubu prý jednou místní ponocný zahlédl planoucí oči velkého draka. Vzbouření vesničané však k posměchu okolních sousedů nakonec z dutiny vyplašili jen velkého černého kocoura.
Dobrochov díky své poloze hodně trpěl průchody vojsk. To platilo jak pro třicetiletou válku, tak i pro Prusko-rakouské střety v 18. i 19. století. Pravděpodobně právě Prusové přivlekli do obce v roce 1866 choleru. Následkům nemoci podlehlo 40 obyvatel obce, kteří jsou dodnes pohřbeni při nekdejší polní cestě do Brodku.
Přesto se vesnice postupně rozvíjela. Počet obyvatel mezi lety kolísal od 380 v roce 1834 až po 249 v roce 1991. Od roku 1875 má vesnice vlastní školní budovu. Před tím místní děti chodívaly do Brodku, později se vyučovalo v místních domech. Škola byla v roce 1945 vybombardována a v roce 1950 byla dokončena nová budova. Původní zvonici postavenou patrně v roce 1799 nahradila v roce 1933 nová kaple Panny Marie, která je dnes dominantou obce. U ní stojí pomník padlých dokončený v roce 1927.
Při procházce po Dobrochově se nelze nezmínit o kopci Předina. Měří 311 metrů a v roce 1822 zde zeměměřiči navršili mohylu pro účely měření. První vysílač zde byl postaven v roce 1936. V roce 1940 byl dokončen a stal se součástí německé propagandy. V roce 1945 jej sami Němci vyhodili do povětří. V roce 1947 byl postaven nový vysílač Morava, který stál až do roku 1987, kdy byl nahrazen současným 155 m vysokým stožárem, využívaným dnes pro radiové vysílání. Kromě vyhlídky kousek pod vysílačem je nejkrásnější pohled na Předinu i na samotný Dobrochov z unikátní ocelové plošiny postavené nad vesnicí v roce 2018 kde najdeme také jména všech tehdejších obyvatel obce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
