Dominik Duka v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Příjemný den a hezký předvánoční čas vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Ten dnešní den je opravdu velmi zvláštní. Vlastně to ani není v pravém slova smyslu svátek, ale přesto ho tak většinou cítíme. A proto jsem dnes moc rád, že právě v tento den přijal mé pozvání k posezení v našem pořadu 36. arcibiskup pražský, metropolita a primas český, monsignore Dominik Duka. Vítám vás, pane arcibiskupe. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Dobrý den. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. No, ono to s tím pozváním bylo vlastně trošičku naopak. My jsme vlastně přijeli s rozhlasovou technikou a mikrofonem Tandemu za naším hostem, takže teď sedíme tady v přijímacím salónu, v Arcibiskupském paláci na Pražském hradě. Já myslím, že asi sám cítíte, pane arcibiskupe, že naše veřejnost přijala vaše jmenování velmi pozitivně, ostatně i nedaleký váš hradní soused, prezident Václav Klaus vám napsal, to je veřejně známo, cituji: "vaším jmenováním do čela Pražské arcidiecéze a tím také do pozice českého primase získává nejen česká katolická církev, ale celá naše země." Náš dnešní skoro sváteční Tandem se tedy rozjíždí, a tak si ten rozjezd okořeníme ještě pěknou písní. Všem přeji dobrý poslech a příjemnou zábavu. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je Štědrý den, dvacátého čtvrtého prosince a hostem našeho svátečního Tandemu je pražský arcibiskup, pan Dominik Duka. Začínáme vždycky naše povídání s hosty na téma dětství. Jak vzpomínáte na vaše dětství? Vy jste se narodil v Hradci, viďte? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
V Hradci Králové, bezesporu, odtamtud jsem přišel před jedním semestrem vlastně do Prahy a pro mě dětství bylo dobrodružné, někdy krásné, někdy i nelehké, ale vždycky na něj vzpomínám rád. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, těžko si lze představit pražského arcibiskupa jako dobrodružného kluka, ale proč ne vlastně? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Tak já jsem měl, víte, tu smůlu, že veškerá povolání, která jsem si vybíral, maminka tak trošku oplakávala a úplně nebyla svolná. Ať už to byl pilot, ať to byl námořník, ať to byl lesník, to byl vždycky důsledek četby, že jo. Ten lesník či hajný, to byl Klostermann a Šumava a nahánění pytláků a podobné věci. No, a pak nakonec to jsem si ani já nevybral, to přišlo tak docela nečekaně. No, bylo mi 14 let a kdy pan farář z kazatelny předčítal knížku Pod kopulí bílé svatyně, která byla napsána za protektorátu. Bylo to o knězi, který chtěl pověsit povolání na hřebík a odejít. A v tom momentě jsem prostě pocítil jakýsi vnitřní nutkání či touhu není toto tvé místo, neměl bys ty jít na jeho místo? A tak se to stalo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cítíte, že vás v tu chvilku oslovila prozřetelnost přímo? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Bezesporu. To víte, to jsou takové okamžiky, kdy se o tom vypráví. Čím je člověk starší, tak tomu o něco lépe rozumí. Ale já myslím, že to znáte vy, kteří jste se ženili, vdávali, že těžko můžete odpovědět, proč ta nebo proč on. Jako kluk jsem se někdy jako ptal, že jo, co kdybych měl jiného tatínka nebo maminku, byl bych to já? To se stalo tím, když otce zavřeli a maminka zůstala sama a všechny ty starosti, tak najednou se stala nervózní, byla úplně jiná. A tak jsem naší sousedce říkal: "Já vám nevím, nám asi maminku vyměnili." 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Váš tatínek byl za první republiky armádním důstojníkem a jestli je to správná ta informace, kterou jsem zjistil, tak se svou celou jednotkou dezertoval do Anglie a bojoval na straně spojenců a taky potom v padesátých letech samozřejmě za to u nás tady pykal. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
No, tak on zas nebyl tak vysokým důstojníkem, že, skutečně byl tedy vojákem z povolání, důstojníkem se stal až po návratu z Anglie a zas nebylo to tak, že by on dezertoval, ale on se dostal do takzvaného vládního vojska jako učitel němčiny a tlumočník. To bylo z důvodu toho, že měl veškeré vzdělání v německém jazyce vyjma čtvrté měšťanky, kterou dodělával jako soukromě, a důstojnické školy. No, a pak když byli vysláni do severní Itálie hlídat tratě před italskými partyzány, tak tam došlo k tomu, že jeden z mých později tedy mnohem dominikánských spolubratrů, který byl profesorem na Katolické univerzitě v Miláně, byl v jednání s londýnskou vládou, což takovou spojkou byl velvyslanec Československé republiky v OSN, který zůstal a tam zorganizovali pak útěk těchto našich vojáků přes Švýcarsko do jižní Francie, do Anglie, takže to byla taková anabáze, kterou znám z vyprávění tatínka jako kluk, kdy jsem si polámal nohu a měl jsem ji v sádře, tak tatínek mně ty dlouhé večery krátil vyprávěním. Ono to tak nebylo dlouho, že jo, válka skončila v pětačtyřicátém a já jsem si ji tak 10 let poté tu nožku polámal. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V našem štědrodenním Tandemu je vzácný host, pražský arcibiskup monsignore Dominik Duka. Mimochodem nevím, jestli to ví celá naše veřejnost, ale že vy jste vlastně křtěný jako Jaroslav. Jestlipak vám v rodině ještě někdo říká Jardo, Jaroušku? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
No, tak samozřejmě sestra a ti nejbližší příbuzní, kteří si to pamatují, taktéž i kamarádi i pan prezident Havel, protože ve vězení jsem byl Jaroslav, že, i když už jsem to jméno Dominik měl, ale takže takto to zůstává. No, a proč vlastně mám jméno Jaroslav, tak to jsem se dozvěděl, až když jsem pohřbíval tatínkova bratrance, poněvadž to byli velcí kamarádi, a tak tatínek si prosadil, že se budu jmenovat po jeho bratranci nejoblíbenějším, což ovšem vyvolalo velkou válku, neboť nebožtík dědeček prohlásil: "Všichni Dukové byli Františci, ti nejstarší, a Jaroslav, to je jméno pro darebáka." Takže takto jsem byl jaksi vyslán do světa. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, my jsme se tady zmínili o vašem tatínkovi, který ..., ale já jsem to řekl už také, že v padesátých letech byl spolu s dalšími důstojníky západní fronty perzekuován, byl dokonce uvězněn, viďte? Vy jste bohužel jaksi nesl ty důsledky, které, tak jako to bývalo, dopadaly na příslušníky rodiny, takže vám asi po studiu na gymnáziu tak nějak nebylo umožněno jít dál studovat. Je to tak? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Tak ono to už byly problémy s gymnáziem a dodneška nevím, komu vděčím, že jsem se tam jaksi dostal na tu jedenáctiletku. No, ta skutečnost, že jo, uvěznění tatínka, tak to byl takový jako určitý zlom v životě, takže já říkám, když jiní jezdívali po hradech a zámcích, tak jsem v těch prvních dvou letech jezdíval po našich věznicích. Takže znám Loretu, ale ne poutní místo, ale ten zadní trakt, a později Mírov. Ale zas bylo to, bych řekl, "krásné" v tom, že se poznala řada rodin a ta soudržnost, kterou tyto rodiny vytvářely a ty manželky těch uvězněných, tak to je něco nezapomenutelného a každé rodině bych takovouto soudržnost přál, aby poznala. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když teď zrovna jsme v čase předvánočním, tak mě napadá, to musely být strašně smutné Vánoce s tatínkem na Mírově. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Tak ty první, že jo, tak na Vánoce nás tam ani nepustili. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Ne, to ne, to Vánoce jsem, první Vánoce jsem prožíval s tím, že jsem dostal, tuším, trolejbus, který nebyl dokončený. Důvodem bylo, že Ježíšek neměl čas ho dokončit. No, ale tatínek ho nedokončil, poněvadž jeho hobby bylo vyrábět hračky ze dřeva pro nás. A druhé Vánoce, to když jaksi někdy mají problémy někteří, jak to říci dětem o Ježíškovi, tak bych řekl, že já jsem dostal studenou sprchu, poněvadž jsme šli na Štědrý večer, už byla tma, domů do studeného bytu, kam nás vystěhovali, a maminka mi říká: "Tak já musím nachystat večeři, ty ustrojíš stromeček a dárky, ty já potom dám pod stromeček." Najednou tato holá realita přišla, nezhroutil jsem se, poezie Vánoc mi tak trošku skončila a pak jsme si hráli, že sestra do 14 let musela vždycky čekat, až Ježíšek nadělí. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych teď chviličku, když dovolíte, pane arcibiskupe, nechal ne že stranou, ale nebudeme si chvilku povídat o vašem životě, ale spíš o současnosti. Jak vypadají vlastně tady na Pražském arcibiskupství Vánoce? Co obnáší? Vy v podstatě jste neustále v úřadě, vy nemůžete si jaksi si tak jako my orazit, dát si ruce za hlavu. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Pro mě vlastně to budou také první Vánoce, takže to bude také překvapení. Nevím, zda to bude jako tehdá, jak jsem se zmínil v dětství, ale taková noc se přece jenom, víte, ten takový ruch administrativně byrokratický ustane. A zůstanou mně tedy do jisté míry povinnosti jaksi díky bohu, jaksi duchovní. To znamená bohoslužby, kde jistě si musíme připravit promluvu, ale jinak jaksi tu poezii Vánoc prožívám teda i z té jiné strany, nikoli pohledem na oltář, ale od oltáře do lodi. A ten pohled je vždycky do té lodi radostný, protože tam o Vánocích bývá opravdu nejvíc lidí do roka. Takže to je určitá výhoda. Ale jinak jaksi snažíme se o to, abychom my, kteří v tom domě jsme, není nás tolik, takže si i zveme naše známé a spolupracovníky, kteří jsou sami z různých důvodů, takže probíhá štědrovečerní večeře tak jako všude jinde. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dáváte si taky dárečky? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Dáváme si i dárečky. Ne nějaké, že bychom chtěli šokovat, překvapit, ale musí to být něco, aby každý teda viděl, že přece jenom nám tak trošku záleží na tom druhém. Takže trochu musím přemýšlet, což není úplně snadné. Nejtěžší je, bych řekl, že musím, ne musím, ale tak jako musíme pamatovat i na rodinu a když člověk žije jaksi v takovémto určitém oddálení se, tak je problém jako zjistit, co by tak potřebovali, co by udělalo radost. Tak mezitím musím trošku namáhat hlavu. Ale jinak ty Vánoce proběhnou teda na ten Boží hod, potom musíme myslet tedy i na ty, kteří nemají střechu nad hlavou, tak díky komunitě /nesrozumitelné/ arcibiskupa Berana bude pětadvacátého oběd pro ně. No, a pro štědrovečerní večeři budeme mít s hosty ze zahraničí jednoho kněze Dominika Hana z Francie, což je strýc pana zdejšího velvyslance, takže budeme mít takovou druhou popůlnoční štědrovečerní ne večeři, ale takové jako setkání. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestlipak se taky, už jste vlastně teď to trošičku tak naťuknul, navštěvujete? Tak jako se navštěvují rodiny o Vánocích, já třeba pojedu zrovna do vašich východních Čech, protože tam mám půlku rodiny. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
No, já tam pojedu také, určitě. Ještě nemáme domluveno přesně, protože, že jo, sestra má děti, ty mají už své děti, takže když jsem ji zval, tak říkala: "Nemohu, já tady mám na Boží hod synovce s rodinou a na Štěpána zas ještě jdeme dál, poněvadž zas přijede dcerka, tak se potom setkáme v takzvaném oktávu vánočním." Asi to bude na svátek svatýho Jana Evangelisty. A taky navštívím i hrob, že jo, rodičů už dneska. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můžete taky tak úplně jako my vánočně vypnout a třeba večer, když krb už jenom září do místnosti, svíčičky na stromečku, se koukat na televizi, na vánoční pohádku třeba? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Tady asi zklamu, bych řekl, Českou televizi, ať mi to odpustí, ale já na Vánoce nejsem zvyklý se dívat na televizi ani ne na rozhlas, i když jaksi nejsem zcela muzikální, ale hudbu mám rád, ale to mně nahradí dnes negramofonová deska, ale CD, ale koledy budeme při večeři určitě zpívat, poněvadž jsou u stolu zpěváci a zpěvačky. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pražský arcibiskup, monsignore Dominik Duka je dnes svátečním hostem Tandemu a jak se zmínil, bude poslouchat taky nějaké CD. Já vím, že máte i oblíbenou muziku, Pavarotti je vaším favoritem, ale nedávno jsem byl hostem na velkém narozeninovém koncertu Jaroslava Svěceného, kde jste vy požehnal jeho CD, tak předpokládám, že máte rád i jeho muziku třeba. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Já ho mám i na CD, ne na jednom, které je jím podepsané, poněvadž my jsme spolurodáci a jeho dědeček hrál tedy v kostele na kúru jako varhaník. V tom kostele jsme byli oba pokřtěni, ale já říkám, že nějakým způsobem se stalo nedopatření, že tou křestní vodou jemu dali toho hudebního nadání přespříliš a mně zase málo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale Jaroslavové jste oba dva. No, ale když už jsme u těch CD, tak kterého reprodukčního umělce, myslím mistra slova, byste si dneska chtěl o tomto předsvátečním čase poslechnout, protože máte možnost si exkluzivně vybrat. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Já bych si tedy vybral Jana Wericha. To jenom už proto, že je to určitá postava i mého mládí. Zcela jistě že to už byl zralý autor a tím myslím, že je mi tak příjemnější než jeho, bych řekl, dílo z doby předválečné. Ale bylo to také dáno tím, že jeden z našich profesorů teologické fakulty se s ním vlastně setkával o prázdninách dole na Šumavě u Velhartic. Dokonce jednou jsme, ne že bych se účastnil toho setkání, ale na tom mlýně, kde se setkávali, jsme byli, takt o je tak trošku jako osobně zaměřené, jinak z takové té plejády těch /nesrozumitelné/ skutečně tak nějak se neubráním a nechám se svést ... Když vystupuje Louise de Funese namluvený tedy česky, poněvadž francouzsky bych nestačil jako sledovat tento humor, ale tento francouzský komik mně je také i sympatický tím, že na otázku, kterou mu položil jeden z mých francouzských kolegů, kdo je pro vás Ježíš Kristus, tak Louise de Funese odpověděl: "To je paprsek radosti v mém osobním i profesním životě." Několikrát jsem takto začínal i půlnoční. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to jste mi teď opravdu otevřel nové obzory, to jsem vůbec o Louise de Funesovi nevěděl. Každopádně ale váš prvotní výběr byl, a uděláte tím radost určitě veliké části naší populace a našich posluchačů, Jan Werich. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už v úvodu jsem řekl, že naše veřejnost přijala jmenování nového pražského arcibiskupa monsignora Dominika Duky s velikými sympatiemi, protože máme ten pocit, alespoň tedy já, nechci mluvit samozřejmě za všechny naše posluchače, že váš přístup ke případným kontroverzním tématům, která možná tady třeba existovala nebo existují, mezi státem třeba a církví je vždycky velice liberální. Projevilo se to na vašem přístupu k otázce třeba Svatovítské katedrály. Myslíte si, že tenhle ten problém už je k naší všeobecné spokojenosti, protože nikdo si určitě konflikt nepřál, vyřešen? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Tak já se domnívám, že pro většinu lidí to vyřešení tohoto konfliktu bylo adekvátní. On to není, bych řekl, problém. Víte, to, ta problematika trošku je daná, ať mi odpustí znalci Práva, když se jaksi zapleteme do právních kliček. Ale kdokoli z našich obyvatel řekne to je moje hlavní město, tak určitě ho nemá v katastru zapsané jako svůj majetek. Takže já nepovažuju tuto otázku katedrály jako vlastnický paragraf, ale považuji katedrálu za místo, které patří těm nejposvátnějším, nejkrásnějším a velice důležitým v naší zemi, protože to je symbol našeho náboženského života, poněvadž naše dějiny začínají biblí, Cyrilem a Metodějem a s překladem bible do staroslověnštiny a později do češtiny. Katedrála je symbolem svatého Václava, čili našich panovníků, kteří brali evangelium vážně. A to evangelium nás vlastně učí jednomu - lásce a toleranci. Čili když se takto podíváme na Pražský hrad, tak myslím, že to je výzva nejenom mně, že to je výzva všem politikům a že je to výzva všem obyvatelům této země. A já jsem rád, když naši lidé říkají je to naše katedrála, je to moje katedrála. Tam byli naši králové korunováni, ti nejvýznačnější, jsou tam i pohřbeni. Tam se odehrávaly ty nejdůležitější momenty náboženské, našeho života. Koneckonců i pětadvacátý listopad, ta slavná mše 1989 se slovy pana kardinála Tomáška církev je na straně národa, na strašně lidu, tak pro mě je to krásné, že se to takovýmto způsobem podařilo dohodnout. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že s tím naprosto přesně komunikují i vaše slova, která si teď dovolím ocitovat, že na úsilí lidí, ne na jejich sporech, stojí sláva minulosti a kouzlo přítomné Prahy. To se mi líbí a za tím, myslím, se můžeme postavit úplně všichni. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Já si také myslím. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes máme den před velkým svátkem a chci se vás zeptat, pane arcibiskupe, jestli, takový věčný problém, jestli se dá Štědrý večer vlastně považovat za svátek. Je to svátek, nebo je to den předsváteční? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
No, my křesťané přece jenom jsme se zrodili z hebrejské bible, a Židé, vlastně pro ně začíná den východem večernice. Čili už ten předvečer je vlastně slavností narození Krista, čili už je to vánoční svátek. Ale až večer. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže až večer. Do té doby ještě ne. Ale já myslím, že všichni to tak chápeme, že to je vlastně už svátek. Sváteční den ovšem skončí, co vás čeká třeba v tom roce, který nastane? Jaké jsou úkoly vás jako primase? 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
No, tak pro mě do jisté míry, protože jsem slíbil, že rok musím se rozkoukávat, pozorovat tak vlastně ten první kvartál roku bude do jisté míry takovým jako dost, bych řekl, náročný v tom smyslu, že musím s těmi svými nejbližšími a dalšími případnými grémii, které má jaksi církev ve své zásobě, přemýšlet na určitém programu, na vytýčení určitých priorit, abych se pak k té velikonoční slávě mohl tedy obrátit na své diecézany, na Pražany, na obyvatele středních Čech. To je náš program. Ne můj program, to by špatně asi dopadlo. To je náš program. Čili to bude jeden úkol. Pak bezesporu, že víme, že vždycky toto období znamená pro mě jaksi nachystat celý chod roku, protože od Velikonoc už pak není příliš mnoho na velké rozmýšlení. Potom už se jenom musí konat, jezdit, vyjednávat, jednat, tak takovýmto způsobem jako bych řekl chápu ten příští rok. Kromě toho my začínáme teď tříletou přípravu na velké jubileum příchodu Cyrila a Metoděje, na Velkou Moravu. Ten příští rok máme jaksi určený také i památce svaté Anežky pražské, české. Ona je evropská, ona je i světová, protože to byla určitě nejvýznačnější žena třináctého století. Myslím je trochu nedoceněna, a tak bychom jaksi chtěli v tom příštím roce připomenout právě tuto její velikost, tuto její slávu, ale myslím i jako určitou výzvu, kterou je pro dnešek. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám přeju pro všechny tyhle ty úkoly hodně sil samozřejmě, hodně úspěchů, krásné Vánoce a úspěšný nový rok. A moc vám děkuju za váš vzácný čas, který jste našemu Tandemu dnes věnoval. 

Dominik DUKA, arcibiskup pražský
--------------------
Já bych též chtěl poděkovat, chtěl bych popřát vám, vašim rodinám, ale chtěl bych popřát i všem posluchačům opravdu šťastné a požehnané Vánoce a aby ten rok, i když budeme muset být skromnější v tom příštím roce, byl ale šťastný.