Dřevnovice mají cholerové pole i krásnou ovocnou zahradu
Dřevnovice leží asi dva kilometry západně od Nezamyslic, proti proud řeky Hané, na jejímž soutoku s Pačlavským potokem bylo první osídlení zaznamenáno již ve 13. století. Dnes se Dřevnovice řadí mezi moderní obce v zemědělské krajině, kde najdeme také pozoruhodné památky.
Počátky obce jsou podle místních historiků spojovány s rokem 1205. Toto datum však není nikde potvrzeno. Stejně tak tradovaná existence dřevěné tvrze v roce 1329 je uváděno pouze v později psaných pramenech. I když tedy lze předpokládat, že vesnice skutečně byla založena již ve 13. století, první relevantní písemná zmínka potvrzuje její existenci až k roku 1365. Prvním známým majitelem Dřevnovic byl Dythart z Řevnovic zmiňovaný v zemských deskách olomouckých. Dřevnovice často měnily majitele až do 18. toletí, kdy připadly už celé, bez dalšího dělení, ke statku v Doloplazích.
Jak už napovědělo jméno prvního majitele vesnice, původní jméno znělo Řevnovice. Jméno vychází z vlastního jména Řevna. Možná se jednalo o zakladatele obce, ale více informací o tom chybí.
V roce 1733 získávají panství v Doloplazích včetně Dřevnovic a Těšic svobodní pánové ze Stommu. Stommové patřili původně k irské šlechtě, která se po Bílé Hoře přemístila do střední Evropy. Svobodní pánové postupně zvelebovali panství, které však zároveň zadlužovali. Nakonec statek Stommů zkrachoval a po parcelaci jejich pozemkové i nemovité dědictví převzala Živnobanka a později Cukrovarnická společnost a stát.
I v samotných Dřevnovicích však stávalo panské sídlo. Již zmíněná tvrz byla patrně někdy v 17. století přestavěna na malý zámeček. Připomínán je ještě k roku 1793. Při požáru s částí obce v roce 1825 zřejmě zámek vyhořel a zůstal jen hospodářský dvůr.
Další věkovitou stavbou v Dřevnovicích je mlýn. Ve třicátých letech zde kromě mlýna fungovala i malá pila poháněná rovněž Francisovou turbínou. Obyvatelé obce byli většinou zemědělci. Jejich počet kolísal mezi 500 až 550 osobami a necelých 500 obyvatel mají Dřevnovice i nyní.
Obec postihovaly také pohromy. Kromě již zmíněného požáru zde řádila také epidemie cholery, která vypukla v roce 1831. Jejím důkazem je tzv. cholerové pole na svazích kopce Hláska nad vesnicí. Pod křížem na malém oploceném pozemku zde odpočívají oběti tohoto onemocnění dodnes.
Významným milníkem v historii obce bylo zprovoznění železnice Brno – Přerov roce 1869. Železniční stanice Nezamyslice byla dle tehdejší dohody umístěna na hranicích katastrů Nezamyslic, Víceměřic a Dřevnovic, což usnadnilo místním cestování i obchodní záležitosti. Přímo v obci byl vystavěn kamenný viadukt, který tvoří jakousi bránu do vesnice.
Kromě této památky je dnes asi nejviditelnější tavbou ve vesnici kaple panny Marie, která je však poměrně mladá. Postavena byla v roce 1937. V její zvonici je zvon pocházející z původní dřevěné zvonice. Ta stále nedaleko dnešní kaple, na místě pomníku padlých.
Kromě toho zde najdeme také sochu T. G. Masaryka a několik drobných sakrálních památek. Památkově chráněná jsou Boží muka nedaleko obce, kříž u mlýna z roku 1857 a také kříž na návsi datovaný rokem 1880.
K pozoruhodnostem obce však patří i novodobé stavby. Kromě krásného sportovního areálu rozhodně stojí za zmínku i ovocná zahrada u zdejší školy. Představuje nejen školní pomůcku, ale díky instalovaným slámovým postavičkám z filmů Madagaskar a Doba ledová i místo, kam stojí za to s dětmi zajít.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
