Duchové, upíři nebo hrátky s ohněm. Poslouchejte listopadovou „literární duchařinu“

Chápete přece, máme na mysli, prostě POTOM. Je možné, že duchové zemřelých jsou schopni vstupovat do našeho světa? Je možné, že snad mohou přímo zasahovat do našich životů? Na takto jednoduché otázce je založeno celé spiritistické hnutí, jehož centrum bývalo kdysi v ostravské čtvrti Radvanice a v krkonošské Nové Pace a rozhodně je někde i dnes.

Duchové jsou hodní, zlí, neviditelní, oškliví, laskaví, útoční, nešťastní, rozpustilí, veselí, smutní… Všechny je můžeme potkat na oslavách amerického Halloweenu, ale Evropanům je mnohem bližší dušičkový svátek 2. listopadu, kdy hřbitovy večer září do tmy stovkami nejrůznějších světýlek, jež mihotavě nasvěcují ozdobená místa posledního odpočinku našich blízkých. A tak je to správně.

Listopadová literární duchařina nabídne čtyři povídky.

Povídka Duch Rakytnoc ze Slného vrchu a spol. je textem Jaroslava Haška. Zavede nás na Slovensko, kam Hašek často a rád jezdil, a představí docela rozvernou partičku tří duchů. 

O týden později si poslechneme povídku opravdového znalce spiritismu Arthura Conana Doylea. Jmenuje se Hra s ohněm a odehrává se přímo na jedné spiritistické seanci, která se ovšem poněkud vymkne účastníkům z rukou.

Upíra, tedy bytost nemrtvou, neživou, vyšle do našich domovů mistr českého hororu Miroslav Švandrlík. Půjde konkrétně o Šumavského upíra.

A Miroslav Švandrlík je také autorem poslední listopadové povídky Trojí leknutí Roberta Brůny, která je vlastně moralitou o tom, že mrtví se mají nechat na pokoji.

Přejeme Vám pěkný duchařský zážitek.