Dušan Randýsek z Hranic jede šest tisíc kilometrů dlouhé rally v Africe

„Startuje se 23. ledna v Alméríi ve Španělsku, tam je první rychlostní zkouška a jede se do almerského přístavu, kde se nalodíme na fery (plachetnice, pozn. red.) a jedeme do marockého přístavu Nador. Je to ten samý přístav, kde se jede Africa Race.

Trasa kolem alžírských hranic je nejběžnější, protože Zagora – Samara, to jsou ty nejlepší duny, takže to skoro kopíruje ty standartní africké Dakary,“ popisal před odjezdem Dušan Randýsek nad mapou trasu závodu, který trvá do 5. února.

Jeho stroj je poháněný sériovým dvouválcovým motorem o objemu 1050 kubických centimetrů s náhonem na všechna čtyři kola. Bez paliva váží 750 kilogramů.

„Tak to je můj mazlík Arctic Cat, je to takový oplechovaný chlap, patří do kategorie T3 light. Je to poměrně nová kategorie, na Dakaru uznávaná tento rok. Patří do skupiny takzvaných side-by-side, tedy sedačky vedle sebe nebo UTV – utility vehicles. Vychází to z jednoduchých čtyřkolových vozítek. Jsou to takové větší čtyřkolky. Má speciální ochrannou klec. Je zajímavé, že má metrové zdvihy. Kolo může zaletět až do metrové díry. Můžu jet v otevřeném terénu třeba sto dvacet, aniž bych se extra věnoval tomu, co ta kola dělají. Je to rozhodně zajímavé svezení,“ říká Dušan Randýsek.

Pro případ poruchy si do Afriky veze Dušan Randýsek všechno dvakrát

Podlaha v dílně je zaskládaná obrovským množstvím pytlů, krabic s nářadím a náhradními díly. Všechno si Dušan a jeho tým veze sebou.

„Bereme si všechno hlavně proto, abychom auto udrželi při životě. Jestli se stane nehoda, tak tady máme svářečky, kompresory. A jinak máme všechno dvakrát, všechno náhradní. Hlavně přední části buginy, kdyby byla nějaká kolize. Máme těhlice, ložiska a bereme celý motor. Myslím si, že by nás kromě elektriky nemělo překvapit takřka nic,“ dodává závodník.

Závodník Dušan Randýsek si balí věci|foto: Lenka Kratochvílová

Dušan ve své bugině jezdí sám bez navigátora. Přesto, že jeho konkurenti mají prý mnohem novější a modernější stroje, věří si na medailové umístění.

„Spoléhám hlavně na své zkušenosti. Kluci mají stroje z roku 2016, jsou to nové stroje, mají více koní. Jsou schopni mi ujet, pokud budou vědět kam. Jediné na co mohu spoléhat je, že už jsem tam párkrát byl. Afriku znám. Nedám jim ani metr zadarmo. Myslím si, že to dobře dopadne a ta bedna bude,“ slibuje si Dušan Randýsek.