Dvanáctihodinové směny bez zastavení. Už měsíc takhle fungují profesionální hasiči v krajském centru pro ukrajinské uprchlíky

S telefonem v ruce následuje poklus po chodbách Hanáckých kasáren, kde sídlí asistenční centrum. „Protože neumím ukrajinsky, tak předávám telefon překladateli, ten vyřeší daný problém a pokud by bylo potřeba, pomůžu mu,“ říká ve shonu profesionální hasič Vladimír Vilímek.

Čtěte také

Součástí olomoucké fakultní nemocnice je nově covid oddělení pro pozitivně testované ukrajinské uprchlíky

Podobných hovorů vyřídí desítky denně. Ještě před týdnem jich ale bývalo mnohem více.

„Je to nárazové. Jsou chvíle, kdy tu nikdo není, a potom přijde autobus plný uprchlíků a je tu zase fofr,“ zmiňuje v hlavním štábu centra jeho vedoucí Jiří Osyka, jenž sídlí v místnosti, která je oblepená papírovými tapetami s telefonními čísly, kontakty ale i pokyny a návody.

Psychický nápor doláhá i na jinak odolné hasiče

„My hasiči jsme zvyklí na psychický nápor, protože těch nepěkných věcí za ten rok vidíme spousty. Někdy je to ale opravdu dojemné. Když tu jsou maminky s malými dětmi, které sem přivezou z oblasti, která se zrovna bombardovala, a je vidět, jak jsou ti lidé ve stresu, tak to na člověka dolehne,“ přiznává Osyka.

Čtěte také

Téměř stovka uprchlíků z Ukrajiny našla azyl i v Dolanech na Olomoucku. Jak si zvykají na život na Hané?

Práci v centru Jiří Osyka srovnává s velkými zásahy třeba při povodních nebo větrných kalamitách. Pomáhá jim prý sehranost s ostatními složkami integrovaného záchranného systému.

„Funguje opravdu tak, jak má. My už poslední roky necvičíme, ale reálně něco řešíme. Vazby jsou dobře nastavené, osobně se známe a není tu jediný problém,“ hodnotí spokojeně, ale trochu už unaveně vedoucí směny Jiří Osyka.