Dvě rodiny z Ukrajiny našly azyl na faře v Dřevohosticích. Dobrovolníci se jim snaží zlepšit podmínky

„Odjížděli jsme s velkým strachem, byla to moje nejhorší životní zkušenost. Děti plakaly, všude slyšely o tom, jak Rusové bombardují města okolo. Nebylo na co čekat. Odjížděli jsme s tím, že doma necháváme své muže, kteří budou bojovat za svoji vlast,“ svěřuje se paní Táňa, která na dřevohostické faře našla azyl. Za ruku přitom drží svého šestnáctiletého syna. Pochází z malé vesničky nedaleko města Buštyna ze Zakarpatské Ukrajiny, cesta na hranici jim trvala tři hodiny.

Ji a jejího syna do Dřevohostic přivezl Martin Dlouhý, kamarád jejího muže. „Vnímám to jako pomoc lidem v nouzi. Jenom jsem zvedl telefon, že se mnou nemá kdo jet. Najednou bylo asi dvacet aut a všichni byli připraveni jet,“ říká Dlouhý.

Dobrovolníci betonují podlahu domku na faře v Dřevohosticích|foto:Petr Dostál (starosta Dřevohostic)

Díky nim se tak spolu s Táňou na faru do Dřevohostic dostala i Mariana, matka dvou synů. „Máme tu mnoho jídla, dobrovolníci nám ho přinesli,“ říká dojatě Mariana. Farář dřevohostické farnosti Zdeněk Mlčoch si cení obrovské vlny solidarity, kterou příjezd uprchlíků vyvolal. „Volají a ptají se, s čím mají pomoct a co potřebujeme. Lidí mají obrovské srdce, jako farář jim děkuji za to, že se dáme jako jedna rodina dohromady. To je důležité,“ těší Mlčocha.

Dobrovolníci se mimo jiné snaží devíti ukrajinským uprchlíkům zlepšit zázemí. Opraví podlahu společenské místnosti farního domu. „Nakoupili jsme kari sítě a lepenku. Připojí se naše pracovní skupina i farníci, spojíme síly a vybetonujeme podlahu. Budeme dělat všechno proto, abychom to zázemí tady pro ně připravili,“ uvádí nezávislý starosta Dřevohostic Petr Dostál.