Farní kostel sv. Bartoloměje v Zábřeze patří k dominantám města

Město Zábřeh bylo založeno někdy ve druhé polovině 13. století a dá se předpokládat, že už tehdy byl jeho součástí kostel. První zmínka o zdejší farnosti sice pochází až z doby kolem roku 1344, kdy vznikalo litomyšlské biskupství, kam byla zábřežská fara převedena, nicméně i zástavba města, kdy kostel a jeho areál měl dostatečný prostor na někdejším Kostelním náměstí, hovoří pro výstavbu svatostánku už při zakládání města.

O podobě nejstaršího kostela toho moc nevíme. Pravděpodobně se jednalo o kamennou stavbu tehdy bez věže jen se sanktusovou věžičkou ve střeše. Takto je kostel vyobrazen na vedutě z mapy Zábřežského panství kartografa Pavla Aretina z roku 1623. Zdá se, že už od patnáctého století rostla síla reformace. Zatímco kostel sv. Barbory tehdy stojící za horní branou města později sloužil Českým bratřím, farní kostel se postupně stával zřejmě centrem luterské víry. 

Protože zábřežská vrchnost z rodu Tunklů, právě tak jako jejich nástupci Žerotínové, byli horliví utrakvisté a tuto bludnou víru rozšířili po celém území, je možné se domnívat, že utrakvismus měl zde už před rokem 1480 mnoho přívrženců, zatímco o katolických farách zde není řeč.
Historik Gregor Wolny

Po Bílé hoře se kostel sice vrací katolíkům, je to však pozvolný proces. Přichází kněz Bernard Voštinka, nicméně jeho zpráva o stavu okolí, mluví o přetrvávajících protestantech, zejména ve vzdálenějších obcích. Samotný stav farnosti byl neutěšený. Kostel musel být v roce 1630 významně opraven. Fara zde tehdy nebyla a kněz musel v nebezpečných dobách třicetileté války bydlet na předměstí mimo hradby. Až v roce 1636 byla postavena fara před dnešním kostelem na místě někdejší mydlárny. V nedávném čase v této budově byla základní umělecká škola. V roce 1682 měl kostel podle zprávy faráře Leopolda Míčaly tři oltáře, varhany, dvě řady lavic 26 obrazů a další vybavení.

V roce 1725 nastupuje na zdejší faru kněz Josef Maxmilián Lang, který je zmíněn jako vůbec první děkan zábřežský. Byl také prvním, kdo upozorňoval na tristní stav obou zábřežských kostelů a uvádí, že ve zdivu jsou velké trhliny, které naznačují, že se bude muset farní kostel postavit zcela znovu. Stav však trval, kostel navíc v roce 1744 poničil a vyplenil oddíl pruských husarů z Kladska. Roku 1750 už kostelu hrozilo zřícení a tak byl uzavřen a bohoslužby se konaly na radnici.

V roce 1751 začala stavba nového kostela. Údajně to bylo podle návrhu lichtenštejnského dvorního architekta Domenica Martinelliho, který však byl v té době již mrtev, a tak je pravděpodobnější, že autorem je někdo z místních stavitelů.

Rozpočet stavby byl 16.144 zl. a zhruba třetinu prostředků a také část stavebního materiálu poskytl kníže Lichtenštejn. První mše se v novém kostele sloužila už 4. listopadu 1754. Kostel byl dokončován postupně. V roce 1764 uhodil do věže kostela blesk a hrozilo ji zřícení. V roce 1793 vypukl ve městě velký požár a vyhořel i nový kostel. Dokonce se roztavily zvony umístěné ne věži. Nakonec byl ovšem kostel opraven a do konce 18. století se zde už opět konaly bohoslužby. Zajímavé je, že podle legendy se prý při požáru na radnici se prý zjevil Sv. Mikuláš a přestalo hořet. Na paměť této události se prý pak až do roku 1925 sloužila každý rok na Sv. Mikuláše bohoslužba, aby Bůh chránil město od neštěstí.

Kostel je dnes nejen duchovním centrem města, ale v podkroví najdeme i unikátní farní minimuzeum a soubor zdejších zvonů, které si lze o svátcích prohlédnout.