Fotograf Herbert Slavík: Fotky jsou pro mě jako deník, za každou je nějaký příběh

Herbert Slavík
Herbert Slavík

„Vzpomínám si na všechny okolnosti, které focení provázely i na to, co jsem v tu dobu řešil ve svém osobním životě,“ říká jeden z nejlepších českých fotografů.

Považuje se za kronikáře Česka, protože se věnuje projektům, které mapují události a tváře, a portrétům osobností. Stále se vrací k reportážním fotografiím spojeným s významnými okamžiky země. Celý letošní rok s Českým rozhlasem připravoval projekt Nejlepší fotografie 1968. „Našla se spousta nových a neznámých fotek,“ říká Herbert Slavík.

Už téměř 30 let pracuje na cyklu Tváře. „Smysl portrétování jsem našel při setkání s hercem Rudolfem Hrušínským nejstarším,“ vzpomíná. Snímek podle jeho zkušeností může vzniknout během okamžiku, pokud jde ale o stylizovanou fotku, je to delší. „Dělám těch fotek samozřejmě víc a ta, která splňuje mé nároky, většinou bývá až mezi těmi posledními,“ komentuje svou práci.

Herbert Slavík má rád také sportovní fotografii, spolupracuje s Českým olympijským výborem. Delší dobu sleduje například Ester Ledeckou. Fotí světové poháry v lyžování i snowboardu. „Její dvě zlaté na olympiádě pro mě až takovým překvapením nebyly. Věřil jsem jí, věděl jsem, že by se medaile mohla povést i na těch lyžích,“ vzpomíná Slavík. S focením je to ale prý s Ester horší, nemá ho ráda. A zkušený fotograf to respektuje.