Fotografka Jana Pechlátová: Fantazie mě neopouští, ale změnilo mě narození dětí. Vidím realističtěji

10 fotografií

Na snímcích Jany Pechlátové se velice často objevují zvířata. Povedlo se jí totiž spojit vášeň s prací. „Často se teď u mě, ve spojení s novým projektem a novou knihu, objevuje označení umělec. A já se vždycky zarazím a musím se smát, protože jestli mám pro něco vášeň, tak jsou to koně. Fotografie ke mně přišla tak, že bylo potřeba vysnít si něco, co mě uživí. Ale základem mého života jsou koně a psi.“

Od malička utíkala do světa fantazie a vymýšlela si nejenom příběhy, ale i to, jak bude vypadat její domov, kde bude mít právě koně. „A hned jak to šlo, v nějakých dvaadvaceti letech jsem za čtyři sta tisíc koupila vyhořelý statek. Byla jsem na to sice sama, ale splnil se mi sen.“

Uměním vydělává hlavně na zvířata

Koně si přála už od dětství, a aby si na něj vydělala, začala s uměním. „Kreslila jsem obrázky a od první třídy jsem začala psát a ilustrovat knížky. Maminka je masérka, tak vždycky, když šel někdo na masáž, musel si povinně koupit obrázek nebo knížku,“ vzpomíná s úsměvem.

8 fotografií

Fotografovat začala při studiu jezdecké akademie. Nejdříve fotila své kamarádky s koňmi, později se začala focením živit. Časem se začala více věnovat svému stylu. Rukopis jejích fotek je teď nezaměnitelný, plný příběhů a zvířat. Inspiraci našla v dobrodružstvích, o kterých snila jako dítě. „Fantazie mě neopouští. Možná se trochu mění. Z takový tý pohádkový, která byla na začátku, se přibližuji čím dál tím větší syrovosti. Hodně mě změnilo narození dětí, kdy vidím všechno realističtěji. A to se mi promítlo i do těch fotografií, byť jsou z fantasy světa.“

Vlci, kteří jsou na mnoha jejích fotografiích, jsou sice psi, tedy českoslovenští vlčáci, ale i tak bývají pro klienty největším překvapením. „To je smečka chovatele Petra Kořínka a jsou to neskutečná zvířata. On na dálku jenom řekne: ‚Ty couvej, ty stůj, ty pojď sem,‘ a oni jdou. Vyloženě se na focení se mnou těší, protože toho nemají příliš a je to jediná doba, kdy dostanou za odměnu piškoty. Takže chodí ke klientům, aby ten piškot dostali, a bývá problém je odsud dostat.“

Pomáhá přírodě

Jana Pechlátová nafotila také kalendář, výtěžek z prodeje podpořil handicapovaná zvířata. „Oslovila jsem známé české tváře a spolupracovala se záchrannou stanicí JARO Jaroměř. Tam jsme se zachráněnými zvířaty nafotili kalendář s celebritami, a k tomu vznikla knížečka. Jsou v ní informace, aby lidé věděli, co mohou udělat pro to, aby v záchranné stanici zvířata nezůstávala a aby se tam vůbec nedostávala.“

Svět fantasy a příběhů na fotografiích Jany Pechlátové|foto: Jana Pechlátová

Ujala se sama někdy zvířete ze záchranné stanice? „Ne, naštěstí ne. Myslím si, že to ani není možný. Na všechno musíte mít dneska povolení. Ale mám dost běžných zvířat: dva velký koně, jednoho mini horsíka, smečku zachráněných tří psů a tři zachráněný slepice, dvě ovce a dvě kočky.“

Fotografka a milovnice zvířat je také matkou dvou dětí, které při životě na statku mají tak trochu jiné dětství. „Dělám všechno pro to, aby měli každodenní dobrodružství. A to, že jednou najdou fotky, jak skáčou ze střechy kurníku nebo jak se zavřou ke slepicím, na to budou jednou vzpomínat. Myslím si, že spoustě dětí právě dobrodružství v současné době chybí.“

Charitativní projekt a kniha MAMA

Své emoce v mateřství potřebovala nějak ztvárnit a od fotografií se dostala až k příběhům. „Ženy – matky mi začaly psát své příběhy, a tak jsem se rozhodla, že udělám knihu napříč celým mateřstvím. Rozhodně se necítím být její jediný autor, ale jen zprostředkovatel. Peníze z toho mi nepatří a díky sponzorům jde 100 % výtěžku rodinám s nemocnými nebo handicapovanými dětmi.“

Každodenní práce na statku, péče o děti, fotografování a navíc několik charitativních projektů. Na jednu ženu je toho skoro až moc, a tak se Jana Pechlátová teď rozhodla zatáhnout za záchrannou brzdu.

Jaké má plány v nejbližší době? Co si naordinovala do Vánoc a čemu se bude hlavně věnovat? Nejen to uslyšíte v záznamu rozhovoru s Alex.

Alexandra Mynářová a Jana Pechlátová|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas