František Schäfer. Vzpomínka na klavíristu, skladatele a pedagoga, jehož život je ohraničen lety 1905–1966

19. říjen 2021

„Beru schody po dvou, abych byla ve třídě včas. Marně. Pan profesor je tu opět dříve než já,“ vzpomíná Věra Lejsková, klavíristka a emeritní prezidenta Mezinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua v Jeseníku. Jejím pedagogem a uměleckým vzorem byl František Schäfer.

Mnozí z nás jej znají coby koncertního sólistu a autora etud, s nimiž se setkají všichni začínající i pokročilí klavíristé. Není divu, Schäfer vystupoval s předními orchestry a působil na všech stupních hudebního školství u nás. Začínal na Lidové škole umění v Moravských Budějovicích, více jak pětatřicet let působil na brněnské Konzervatoři a šest let na JAMU, kde mu bylo nabídnuto místo záhy po zřízení této školy a odkud byl z politických důvodů zase vyhozen, aby ho na sklonku života vzali na milost a tři léta před smrtí – roku 1963 – ho jmenovali profesorem.

V dopise píše: „Konečně jsem byl jmenován. Velká sláva, bylo nás 5, kteří jsme byli pozváni k ministrovi, kde byl nenucený pohovor o našich plánech a při tom lehké ale kvalitní pohoštění, Z JAMU jsme byli 3. Škoda, že to nepřišlo dříve, v 58 letech nemá již nikdo mnoho elánu.“

Pro svůj neobyčejně citlivý, tvůrčí, přemýšlivý a chápající přístup ke studentům byl velmi vyhledávaným pedagogem, celou svou osobností mladé pianisty motivoval na jejich cestě k vyšším cílům. Existuje celá plejáda těch, kdo pokračují v Schäferových šlépějích – koncertují i vyučují. V pořadu zazní nahrávky Schäferových skladeb, mnohé v jeho vlastním podání, jeho vzpomínky na setkání s Paulem Hindemitem a Igorem Stravinským, úvahy nad výukou i tvorbou a vyprávění Věry Lejskové, která k Františku Schäferovi docházela na klavír od svých třinácti let a spojilo je celoživotní přátelství. „Nebýt jeho, klavíristkou jsem se nikdy nestala,“ říká.

Spustit audio