Głuchołazy bývaly městem hornickým i lázeňským
Město Głuchołazy najdeme v údolí řeky Bělé jen asi 2 km od česko-polské hranice, na úpatí posledních kopců Zlatohorské vrchoviny. Město má necelých 15000 obyvatel a je to významná křižovatka cest i železniční uzel, důležitý mimo jiné i pro českou vnitrostátní dopravu.
Založení Głuchołaz souvisí patrně s rozvojem hornictví v okolí Zlatých Hor. Spory mezi vratislavským biskupem Vavřincem a moravským markrabětem vyvrcholily ovládnutím Zlatých Hor Moravany v roce 1222 a následně jako protiváha jejich moci vzniká pohraniční město nazvané novými osadníky Kozí hřbet, tedy německy Ziegenhals. Parkowa gora nad městem svým tvarem opravdu kozí hřbet připomíná, takže původ názvu je zde nabíledni.
První zmínka o Głuchołazech je z roku 1249, ale pověst o založení mluví o tom, že mongolské kmeny oblehly za svých nájezdů ve 13. století hrádek na místě dnešního města. Vyhladovělí obránci byli nuceni zabít i poslední kozu v hradu a její krví pomazali kůže, které rozvěsili na hradby. Mongolové se domnívali, že jídla na hradě je stále dost a s nepořízenou odtáhli.
První obyvatelé města byli tedy patrně horníci, ale výnosy těžby zdaleka nebyly takové, jako ve Zlatých Horách. Největší rozmach těžby zlata spadá do doby 16. století. Právě tehdy byla vykutána Tříkrálová dědičná štola, která v podzemí spojovala Głuchołazy s kutišti nad Zlatými Horami a odvodňovala tamní zlatonosné revíry. Zajímavé je, že tato voda poháněla ve městě mlýn.
I Głuchołazy poničil nájezd husitů. 12. března 1428 vtrhli do města a vypálili jej do základů včetně farního kostela. Město kromě válečných událostí sužovaly i morové rány a časté povodně. Poslední udeřila ničivě v roce 2024, kdy bylo zcela zaplaveno centrum města a přilehlé čtvrtě, což je i v dnešních dnech v centru Głuchołaz stále znatelné.
Město bylo poničeno i za třicetileté války a ušetřeno nebylo ani za slezských válek. Během první slezské války se zdejší kraj a aglomerace, ležící poblíž pevnosti Nysa, staly dějištěm několika bitev. Poté, co Prusko anektovalo velkou část Slezska, se v roce 1742 Głuchołazy staly pruským pohraničním městem. To vedlo k hospodářskému úpadku, neboť zdejší řemesla a průmysl byly provázány s nedalekými Zlatými Horami a Jesenickem.
Pomoc zdejšímu regionu přineslo teprve intenzívní pěstování a zpracování lnu. Z Głuchołaz se stalo město tkalců.
V roce 1860 byly zbořeny středověké městské hradby, zůstala zachována jen původní věž Horní brány. V roce 1874 získalo město železniční propojení se stanicí Nowy Świętów na hlavní trati Katowice – Legnica. O patnáct let později byla do města přivedena železnice z rakouského Slezska.
Ve městě se vyrábí textilní výrobky, cihly, zápalky a celulóza. Pozoruhodná je zdejší výroba knoflíků, která patřím k největším v okolí.
Po roce 1945 se město stalo polským územím, přes snahu české strany získat město zejména kvůli peážní trati, která dodnes spojuje Jeseník s Krnovem. Změny hranic zde ale probíhaly ještě v roce 1959, kdy byla osada Skřivánkov patřící ke Zlatým Horám, postoupena Československem výměnou za Krasów u Vidnavy a začleněna do Głucholaz pod názvem Skowronków. Nejzápadnější část Głuchołaz, zasahující do československého území, byla rovným dílem rozdělena a část přiřazena do Kolnovic. Ty zase postoupily východní část osady Vysutá obci Gierałcice.
Památky:
Kostel sv. Vavřince
Najdeme jej kousek od náměstí. První svatyni postavili už nejstarší osadníci města. Románsko - gotickou stavbu z období kolem roku 1250 dodnes připomíná krásný portál vstupu do kostela. Ten je pozoruhodný vyobrazením gotických lidských hlav. Každá je jiná a pověst říká, že jsou to hlavy zdejších mnichů.
Po zničení původního kostela husity by tento opraven až v roce 1460. Kostel byl však malý, a když byl opět vyrabován za třicetileté války, jeho stav se ještě zhoršil. I proto se místní obyvatelé v letech 1729 -1733 pustili do stavby dnešního kostela. Barokní stavba však nese určité stopy staršího chrámu. V kostele jsou k vidění pozoruhodné varhany z roku 1906. Mají 34 rejstříků a postavil Paul Berschdorf z Nysy.
Na zadní straně presbytáře výjev z Kalvárie a velmi zajímavý nápis. Podle něj 2. července roku 1472 vystoupily vody řeky Bělé při povodni až do výšky tohoto kříže. Pamětní deska sem byla zasazena v roce 1572 při stoletém výročí ničivé povodně. Na paměť této události chodili místní lidé v tento čas až do roku 1944 pravidelně na pouť Barda modlit se za ochranu před povodní. Stejně tak se ve městě konaly průvody na paměť morových ran v 17. století.
Kromě tohoto kostela je v Glucholazech chrámů více. Hřbitovní kostel sv. Rocha je v listinách poprvé zmíněný již v roce 1350 stojí na severním okraji historického centra. Kostel sv. Františka je původně evangelickým chrámem, který dnes slouží jako gymnaziální chrám. Byl postaven v roce 1865 a najdeme je na jih od centra, při ulici Bohaterów Warszawy.
Lázeňství
Głucholazy byly vyhlášeným lázeňským městem, jehož tradice počatá v 19. století pokračuje dodnes. Lázeňství bylo vlastně odezvou na působení Vincenze Priessnitze v Jeseníku. I zde se praktikovala vodoléčba a pohyb v přírodě na zdravém vzduchu s fyzickými aktivitami a vhodnou stravou.
S osobou kněze a lékaře Sebastiana Kneippa je spojena léčebná metoda, která zde byla praktikována v pozdějších letech, a která získala zdejším lázním velkou popularitu. Město se tehdy dokonce jmenovalo Bad Zigenhals. Symbolem zdejších lázní může být sanatorium Skowronek, postavené už v roce 1882 pod názvem Ferdinandovy lázně. Přestože bylo několikrát poničeno povodněmi, patří k centrům léčebných pobytů i péče.
Dnešní jméno lázeňského domu Skowronek má svůj původ v osobě kněze Ludvíka Skowronka, velmi známého ve Slezsku, který je autorem nejpoužívanější modlitební knížky Cesta do nebe, vydané v němčině i polštině. On zdejší lázně několikrát navštívil, a když odcházel na odpočinek, koupil tento dům pro řád sester Sv. Uršuly, kde působily jeho rodné sestry. Dům sloužil jako klášter a škola. Sám otec Skowronek tady zůstal a pomáhal sestrám vést tento dům a školu až do své smrti v roce 1934.
Gora Parkowa
Na lázně navazuje kolonáda kolem řeky Bělé s pramenem a umělou štolou. Pramen je jen slabě mineralizovaný ale velmi využívaný. Štola ukazuje podobu hornictví v oblasti Zlatohorské vrchoviny, byť je velmi krátká. Kousek před železničním mostem najdeme také místo zvané Žegnalce. Právě zde se loučili lidé odcházející do exilu.
Na Gorze parkowej nad městem a lázněmi najdeme stopy těžby, a také poutní kostelík sv. Anny postavený v novogotickém slohu na počátku 20. století. Nedaleká rozhledna původně známá jako Hohenzollern Warte byla otevřená v roce 1898. Připomínala, jak bývalo tehdy v Prusku zvykem, spíše mohutnou hradní baštu. V roce 1926 u ní vyrostla turistická chata Holzbergbaude. Obě jsou opravené, bohužel stále nepřístupné.
Peážní železnice
Peážní trať Jeseník – Krnov. Dána do provozu 26. února 1888. Byla v provozu až do roku 1945 byla zničena. Obnova se protáhla až do roku 1948. Za zmínku stojí popis peáže z dob komunistických - dvou "bratrských států" jaký kontrast proti první republice a současnosti. Vlak z Jindřichova zastavil na hranicích v osvětlené a oplocené zóně jako na hranicích do kapitalistické ciziny, nastoupili polští pohraničníci se samopaly přes rameno, v Glucholazích při pobytu ve stanici vystoupili z vlaku a hlídkovali na nástupišti a při přejezdu státní hranice směrem na Mikulovice znovu zastavení a polští ozbrojenci soupravu opustili.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
