Hanáci mají být na co hrdí, říká cimbalistka a vedoucí Hanácké mozeky Litovel Iveta Navrátilová. Tradice předává i svým dětem
Hanácká mozeka Litovel letos slaví 25 let. V jejím čele pravidelně usedá za cimbál Iveta Navrátilová, která kromě vedení muziky pečuje léta o dětský pěvecký sbor Mládí v Litovli a smíšený pěvecký sbor v Příkazích.
Ačkoliv Iveta Navrátilová není vystudovanou cimbalistkou, hrát na cimbál ji táhlo už od dětství. „Lákal mě jeho krásný zvuk a taky určitá podobnost s klavírem, se kterým jsem měla zkušenosti,“ říká.
Stejně jako ona sama vyrůstala v prostředí hanáckého folkloru, vede k následování tradic i svoje děti. „Považuju to za přirozený koloběh, protože rodiče určitě chtějí předávat svým dětem to nejlepší, co znají, co umí. Jiní rodiče předávají lásku ke sportu a různým dalším činnostem, já předávám muziku a lásku k folklóru,“ zmiňuje v rozhovoru, v němž po celou dobu odpovídala v hanáčtině.
Jiní rodiče předávají lásku ke sportu a různým dalším činnostem, já předávám muziku a lásku k folkloru.
Iveta Navrátilová
Sama o sobě říká, že je Hanačkou každým coulem. „Hanáci mají být na co hrdí. Váží si půdy a veškerého bohatství, které nám předává nejenom země, ale i naši předci. S ostatními Hanáky a Hanačkami se to snažíme uchovávat,“ uvádí.
Jaké to je vést cimbálovku? Co má ráda na hanáckém folkloru? Jak se mění láska dětí k muzice? Poslechněte si kompletní rozhovor.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Větrník najdete i na webu Českého rozhlasu Olomouc nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify nebo Apple iTunes.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
