Herec a cimrmanolog Petr Brukner v Tandemu

Petr Brukner

Cimrmanolog Petr Brukner navštívil Jana Rosáka ve studiu Tandemu. Přečtěte si, jak vyrůstal, jak válčí s technikou či co ho těší...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezkou chvilku u rádia vám, milí posluchači, přeje Jan Rosák. Dneska nás navštívil člen našeho předního avantgardního autorského divadla, cituji, využívajícího neskutečné geniality českého obrozence z konce devatenáctého století, jenž usiluje o oddělení Čech od rakouské monarchie. Samozřejmě - to už byl konec citátu - že mám na mysli Járu Cimrmana. Ten ovšem, ač génius, nestihl přežít, aby nás mohl navštívit osobně, ale moc rád vítám sympatického člena tohoto slavného ansámblu, herce Petra Bruknera. Dobrý den.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Brukner sám o sobě říká, že se narodil jako protektorátní dítě. To jsem si o vás někde přečetl. Já navíc vím, že místem vašeho narození je město Písek, takže se hned po úvodní písničce budu pídit potom, co vás při narození víc poznamenalo, jestli to protektorátní ovzduší, anebo to poetické fluidum Šrámkova splavu. Dejme se překvapit. Tak vracíme se opět k Petru Bruknerovi a místu jeho narození, jímž je, jak už jsem řekl Písek, tak co to bylo víc, ten protektorát nebo ten Šrámkův splav, co vás poznamenalo?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, tak asi ten Šrámkův splav, protože ten si pamatuju, ale mám takovej prazážitek na ten protektorát na válku. Je to zvláštní, protože v těch dvou a půl nebo ve třech letech si to člověk asi nepamatuje. Ale já si pamatuju, jako bych to viděl, když mě můj brácha, kterej je o jedenáct let starší, ještě s jedním kamarádem vzali na střechu našeho domu, když zrovna hloubkaři útočili na takovej nějakej transport na píseckým nádraží.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak bylo vzdálený to nádraží, jenom abych věděl?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Tak to nádraží bylo vzdálený asi dva kilometry, to je pravda.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevadí, to je míra nebezpečí už dost velká.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ale já si ještě pamatuju, že ty hloubkaři, jak prostě to pustili na to nádraží, tak nad tím naším barákem tak jako vystoupali a mávali ty spitfiry a tohle to je jediná věc, kterou si já z války pamatuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně myslíte, že mávali vám takhle?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, to nevím, ale jsme si to mysleli.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je hezký si to myslet, no, jasně, samozřejmě. A posléze tedy, když jste jaksi začal rozum bráti už sám bez bráchy, když jste se jaksi po Písku potom sám pohyboval a ten Písek vás určitě taky jako sympaticky poznamenal?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, Písek je moje město, na který já nedám dopustit. Já teďko bydlím v Brandýse nad Labem, což teda není moc hezký město, ovšem mám tam ženu, mám tam vnoučata, mám tam děti a má to výhodu, že je to blízko Prahy, ale ten Písek mě přitahuje a já vždycky říkám s mejma spolužákama, když se scházíme, já říkám, ten kruh kolem lesního hřbitova, kde je ta naše hrobka rodinná, ten se už zužuje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je váš způsob humoru, který se mi moc líbí. Ale zapomeneme na hřbitov teď, ...

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... jestli to teda jenom trošku půjde. Zkuste zavzpomínat na to, jakej jste byl kluk. Zlobil jste nebo jste byl hodný kluk, mazánek?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ne, já jsem, jak to říká můj vnuk, můj vnuk mi tuhle prohlásil: "Dědo, já jsem celej ty," on se totiž taky jmenuje Petr Brukner a teď tam jmenoval všechny ty moje nectnosti a pak řekl: "Taky jsem posera."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jé, to není pravda.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
A je to pravda.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně, vy jste byl, jo?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já jsem byl takovej jako ..., moje žena si z toho dělá pořád srandu, že když jsme šli si hrát na píseček, takže maminka mi dávala cítěný rukavičky, abych se nezmazal, ale to není pravda.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není pravda určitě.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ne, ne. Ale ten Písek, já teda mám spoustu kamarádů, ke kterým se vracím, a jsou to ti kamarádi z toho úzkýho dětství, z takovýho toho ..., tý první třídy a obecný školy a dokonce ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A rád se s nima setkáváte ještě?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Rád se setkávám. A teďko spolužačky z měšťanky udělaly každej rok takovej sraz, a mně se to strašně líbí, protože já tam přijedu, sejde se nás poměrně dost a já je nepoznávám.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ony vás samozřejmě jo.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ony mě teda poznávaj, ale já je nepoznávám. Kluky ještě, ale ty holky už vůbec ne, jednak, že vypadaj úplně jinak a potom ony se jmenujou jinak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nefér. Tak já jsem říkal: "Holky," když máme takový setkání, "víte co, vizitky, vizitky, a tam si napište, jak jste se jmenovaly tak, jak si vás pamatuju," že jo?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
To je ..., to máme jako příští rok bysme chtěli taky zavíst vizitky, protože to není možný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak si tak vzpomínáte, čím jste jako malej Petřík Bruknerů chtěl být?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já si pamatuju, to taky můj vnuk mi vždycky říká, já jsem chtěl bejt potápěč. Mně se totiž strašně líbila ..., no, nebylo to jako vzhledem k tý Otavě, do který jsem se teda chodil koupat, protože jsme se vlastně chodili koupat prakticky jenom na řeku, ty bazény žádný nebyly. Naučil jsem se velmi brzy plavat a na tý plovárně, která je taky takový písecký místo, kde se v létě shází spousta kamarádů našeho věku a že se slétají z celého světa, a tak já jsem chtěl být potápěč, protože se mi strašně líbila ta mosazná kukla s těma vokýnkama.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna včera jsem ji v nějaký restauraci viděl.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stálo mi za to ji tam šlohnout.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, já už jsem dokonce pídil se potom, že bych si ji v nějakejch starožitnostech nebo někde v cizině koupil, ale ona je strašlivě drahá.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co myslíte, milí posluchači, dá se dneska v současné době obejít bez té moderní techniky, teď mám na mysli samozřejmě nejenom auta nebo letadla, ale třeba výpočetní techniku, i když to je zajímavý, že se tomu říká počítač a vůbec se na tom nepočítá, používá se k něčemu jinému, ale rozumíme si s Petrem Bruknerem, viďte?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A já se vás rovnou ptám, protože vím, že vy se bez toho obejdete. A já se vás vážně, úplně teď vážně ptám, jak se bez toho obejít můžete? Já už jsem na tom úplně závislej.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já se, no, já jsem se naučil se bez toho obejít. Já jsem ještě člověk tý starý školy, který, jak říkám, píšu perem, lepím známky a chodím na poštu. Ale já jsem se bez toho obešel, protože koupil jsem si takovej drahej laptop před dvěma ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás někdo musel přemluvit k tomu.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, před dvěma lety a jedním měsícem jsem si koupil ten drahej laptop, na kterým jsem se začal učit, lépe řečeno začal mě na něm učit můj syn. A jestli vás vaše dítě učilo na počítači, tak mi dáte zapravdu, protože on k nám prostě přišel, otevřel to a teď mně řekl: "No, nejdřív uděláš tohle, pak uděláš tohle." A teď mně hodinu vysvětloval s použitím těch kláves, co všecko já udělám, a pak řekl: "Rozumíš tomu?" A já říkám: "Vůbec ne, protože teď jsi mně hodinu něco zbytečně říkal a já vím úplnej prdlajs," protože to byla taková rychlost.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To chci říct, to je strašlivý tempo, na nás se musí pomalu samozřejmě.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano a psát si to, což jsem já neudělal, takže já jsem na tom počítači zkoušel, zkoušel a po čtrnácti dnech jsem zjistil, že tento stroj, kterej je docela hezkej a malej ze mě starýho člověka a velkýho udělal úplnýho blbce. Tak jsem to zavrhl a s technikou, s touhle tou technikou nekamarádím. A ještě mám právě jeden takovej zážitek. Včera jsme byli hrát ve Varnsdorfu, a tam jsme seděli v šatně a kolega říkal: "Člověče, já mám novej mobil a já tam neumím vypnout fotoaparát. Já už mám asi desetkrát vyfocenou kapsu zevnitř," a tohle je taky věc, která mě prostě, já vím, že lidi neuměj vypínat mobil, to známe z divadla, že jo, že nám to vždycky tam zahraje. To je prakticky každý představení, že tam někdo ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak na to třeba reagujete? Máte už na to nějaký grif?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, tak většinou se podíváte tím směrem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
A já dokonce jednou nějaká paní v první řadě a dlouho a dlouho jí to zvonilo a ona zrudla. A já jsem se jí zeptal, jestli to bude brát. A ona ne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedna známá moderátorka z Bratislavy ta se styděla strašně, takhle když jí zazvonil u nohy v divadle, takže si ho jenom přihrábla nohou a rozdupala ho, takže to je to řešení.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Jo, jo, to bylo to řešení.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je řešení jediný, aby člověk neztratil úplně tvář. No, ale, když už jsme ještě u tý techniky, co ostatní třeba kolegové z divadla. Ti kamarádí takhle s technikou, Zdeněk Svěrák?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, Zdeněk Svěrák, to jsou takoví ti spisovatelé Svěrák, Čepelka, Láďa Smoljak, ty jsou na tom závislý, protože na tom píšou, opravujou si na tom.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A výtvarníci třeba na tom dělaj, že jo, různý ...

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, tak výtvarníci to nevím, ale vím, že architekti na tom dělají, že to kreslí všecko, ale výtvarníci, to nevím, to jako jestli ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy teda, jak koukám, zůstanete u toho plnícího pera.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já zůstávám u toho plnícího pera. V těch mejch kolážích, který vyrábím, jsem u těch nůžek a lepidla a je to prostě taková, i u svýho fotografování jsem u starýho klasickýho fotoaparátu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přinesl jste si tady fotoaparát, před chvilkou jste mě blejsknul a já koukám, to je ještě na kinofilm, no, to je ..., je vás málo vám řeknu.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Černobílý kinofilm, ale to byste se divil, co lidí se k tomu zase vrací a stává se to takovou jako, jak je to retro, někdo sbírá starý auťáky nebo starý motorky, tak já zase sbírám tyhle ty foťáky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, co mi tady Petr Brukner vypráví o tom, jak nekamarádí s tou moderní technikou, v podstatě vypadá velice zvláště v kontextu s tím, že o vás vím, že jste původním povoláním projektant, že jste vystudoval průmyslovou strojní školu, že?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, jste v podstatě člověk exaktního vzdělání. Čili byste k tomu měl mít blízko. Dokonce jste potom dělal v podniku Press Photo.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Tam ano, to byla už taková věc, kde jsem od tý techniky, já jsem brzy zjistil, když jsem maturoval, tak jsem brzy zjistil, že prostě to moje povolání byla první slepá ulička, no, nebyla to první slepá ulička, ale bylo to takový jako krok stranou. Já jsem tam zjistil, že ty buňky asi na to nemám. A pak jsem se snažil nějak se dostat do kultury a dostal jsem místo v nakladatelství Press Photo, ve kterým jsem vydržel třiadvacet let.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třiadvacet let.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
A byly to jedny ze šťastných chvil mého života.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste tam dělal?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
My jsme tam dělali propagačního redaktora vlastně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co bylo jaksi podstatou práce propagačního redaktora?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, tak všechny možný způsoby, tam se vydávaly pohlednice, vydávaly se fotografie, vydávaly se knihy, všechny možný způsoby, jak to nabízet. Setkal jsem se spoustu zajímavejch lidí z různejch redakcí novinovejch, s různejma výtvarníkama. Já jsem třeba třikrát byl u Sudka v ateliéru, kde jsme vybírali, ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, kde jsme vybírali fotografie.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fotografie pro pohlednice.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
A byly to zážitky úžasný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už jste přitom hrál v divadle?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
To už jsem přitom tak jako dá se říct hrál v divadle, ale to jsme hráli velmi málo, to jsme hráli tak jedenkrát až dvakrát do tejdne ještě v tý Malostranský besedě, nebo v těch různejch jinejch.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řekněte mi, pane Bruknere, kdo vás vlastně pro to divadlo objevil, protože vy k němu dneska patříte téměř neoddělitelně, a jste tam, tuším, od roku 69 nebo ...?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já jsem tam od roku 67.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
67.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Od prvního, od prvního představení.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Úplně od toho prvního představení?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Představení, kde jsem sice nebyl jako herec, byl jsem taková ta holka pro všecko, kulisák.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to jste tam dělal kulisák, oponář.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Kulisák, oponář, zhasínač a rozsvěcovač petrolejových lamp.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdo vás proto získal pro divadlo?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, to byla taková zvláštní náhoda. Tyhle náhody zase ..., těma se rád chlubím. To bylo tak, Láďa Smoljak byl v tý době v Brandýse nad Labem kantorem. Byl dokonce kantorem na gymnáziu a moje žena u něj maturovala.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Čili jsme se poznali, když já jsem se přiženil nebo když já jsem začal chodit s mojí ženou do Brandýsa, tak už jsem věděl, že je tam Láďa Smoljak, kterej mimoto ještě byl zase kamarád mýho bráchy přes mojí švagrovou. Byla to taková zvláštní náhoda. A my jsme jezdívali z Brandýsa do Prahy do práce autobusem a jednou si pamatuju, že jsme, myslím, už se vraceli a já jsem jel s mojí ženou a Láďa Smoljak seděl s náma v autobuse a najednou nám začal vyprávět, že dávají dohromady takový divadlo a jestli nechci se tam přijít podívat a že bych tam něco mohl dělat, sice ne to divadlo, no, tak já jsem si ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás takhle odhad, že to ne ještě.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já jsem se tam přišel podívat, protože jsem o divadle, o divadle měl úplně zkreslený představy a vůbec jsem ..., já potom, když jsem vylezl na jeviště jako ten student cimrmanologie, tak to si pamatuju na premiéře, když jsem vylezl před tu oponu a teď jsem tam viděl to množství těch lidí, tak málem ze mě vypadla věta: "Já nikdy divadlo hrát nechtěl."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale naštěstí ne teda.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Naštěstí a prostě jsem se tam uchytil jako kulisák, oponář, moje žena uváděla s panem doktorem Kubíčkem, to byl takovej starej pán, on byl doktor v důchodu, uváděla, trhala lístky a prostě jsme se k tomu divadlu takhle jako dostali. A já vám ještě řeknu ten první den, kdy jsem se přišel podívat na tu zkoušku. Já jsem přišel do tý Malostranský besedy a tam na pódiu nebylo žádný divadlo, ale zkoušel tam SH Kvartet s Karlem Velebným, Jirkou Stivínem a já jsem šílenej milovník jazzu, jazzofil a když jsem tam tohle těleso, který jsem jako znal a teď jsem ho viděl na jevišti a zjistil jsem, že patří k tomu divadlu, tak jsem si řekl: "Tady já musím být taky."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když sem k nám přijdou do Tandemu nejrůznější hosté, tak samozřejmě využijí té příjemné nabídky, že si mohou zhruba v polovině pořadu vybrat něco z archivu legrace a dost často si vybírají Divadlo Járy Cimrmana a dost často si vybírají scénky, ve kterých vystupuje taky můj dnešní host Petr Brukner. Já vás vůbec nepodezírám z toho, ...

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Že bych si vybral sám sebe.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... že byste si vybral Bruknera, to asi netrpíte takzvaným samožerstvím.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ne, ne, spíš naopak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevadí vám koukat se na sebe, ale třeba, když, dejme tomu, vidíte někde v televizi?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, to mi nevadí, ale musí bejt vypnutej zvuk, já se nerad slyším.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No. Já mám blbej hlas možná, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naopak, vy máte velmi charakteristický a sympatický hlas, to si musíte uvědomit, pozor, to mi zase o tom něco víme. Takže vy si vyberete asi někoho jinýho.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Tak já, jestli můžu, bych si vybral Felixe Holzmanna, protože to je komik mýho srdce. Je to zajímavý. Jeho styl humoru je velice prostej, ale tím, že on tam často praktikuje, že opakovaný vtip přestává být vtipem, ale tak dlouho opakovaný vtip zase začíná být vtipem, a to se mi líbí. A potom taková ta jako jednoduchost toho humoru, protože humor není, to sám víte asi od sebe, že častokrát dělat humor, to není žádná sranda.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to ne. Curriculum vitae Petra Bruknera, mého dnešního hosta, je docela hezké a zajímavé, a ta cesta, která měla vyvrcholení a má samozřejmě pořád ještě jeho příslušností k slavnému Divadlu Járy Cimrmana, byla lemována třeba i tím, já jsem si někde přečetl, že jste byl i lodníkem na stále zakotvené lodi.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
To jsem byl, to bylo krásný zaměstnání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ale trvalo pouze rok.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevadí.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ale bylo to nádherný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to hezký být lodníkem na stále zakotvené lodi. Co jste tam měl za povinnosti třeba?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, tak já jsem se staral o provoz tý lodi. Jinak tam ještě byl kapitán, kterej se staral o to, aby ta loď se nepohnula, takže jsme ji denně vyvazovali jako aby se nehejbala.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je až tedy hraničící s Járou Cimrmanem.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, to bylo zaměstnání nádherný, byla to Plavba labsko-oderská a bylo to takový přepřažiště těch tlačáků v Brandýse nad Labem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Brandýse nad Labem, no, tam, kde bydlíte, že jo?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale dneska jste, řekl bych, neoddělitelnou součástí Divadla Járy Cimrmana. Myslím si, že tam všichni členové divadla přišli v podstatě s tím, že mají nějaká povolání, která vlastně pořád ještě přitom hraní, ostatně i vy, vykonávají, ale možná, že teď už to není pravda, viďte, teď už to možná ...?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, tak už to není pravda, už prakticky nikdo nedělá svý povolání. Ono už to nejde, protože ten provoz je tak hustej, jo, a těch donedávna jsme hráli ještě třicet dva představení v měsíci, teď už jich hrajeme jenom dvacet osm, to je tak náročný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak alternujete sice.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Alternujeme sice, ale zase není to jako pravidelná alternace. Občas někdo je nemocnej, občas má práci, že jo, kluci píšou, Zdeněk Svěrák točí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a pan Vondruška ještě digiruje?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Pan Vondruška ještě občas diriguje a i hraje v Národním divadle, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co pan Weigel, ten ještě výtvarničí, ne?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ten výtvarničí, ale ten se zase postaral o tvář všech našich výtvarnejch počinů divadelních, to jsou ty kalendáře a programy a plakáty a ten jim vtisknul tvář.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to, že byste jako dnes už mohli třeba ještě dělat, já nevím, na stále zakotvené lodi, to samozřejmě vůbec nepadá v úvahu, ne?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, my už jsme taky z větší části důchodci, který pobíráme důchod.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Opravdu vy pobíráte ...?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, já už pobírám tři roky důchod. Teď mi ho zvedli.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak, když to tak vezmu, nebudu snad krutej, řeknu, věk na to máte.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, věk na to mám a zvykám si, já jim ho nenechám, já tady ještě dlouho budu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně, to by vám ani rodina nedovolila.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem jste dědečkem?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já jsem trojnásobným dědečkem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co dělají vnukové a vaši potomci?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, tak jedna vnučka nejstarší, chodí do ..., to je gymnazistka, druhej desetiletej vnuk, to je ten Petr Brukner, ten chodí do třetí třídy. To je takovej můj miláček. A pak mám vnučku, který budou teprve v květnu dva roky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ptám se proto, jestlipak někdo z rodiny třeba má podobný cukání jako pustit se třeba na divadelní dráhu?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Tak to nevím, z dětí ne, z dětí nikdo, ale i když k tomu kumštu jako přičuchli, protože jedna dcera je střihačka filmová, druhá dcera je sice vyštudovaná etnografka, ale dělá produkci filmovou. Jedinej syn se z toho vymknul, ten prodává auta.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Ten se nejmenuje Petr teda?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ten se nejmenuje Petr, ten se jmenuje Martin.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby si ho třeba nedávali do spojitosti s vámi.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ne, ne, ne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemáte nic společnýho s Brücknerem, s tím fotbalovým trenérem?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ne, s tím nemáme vůbec nic společnýho, to je Moravák, my jsme Jihočeši.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně. Chtěl jsem se taky zeptat, jestli jste někdy vůbec, kdysi v minulosti, když jste dělal spoustu těch zajímavých povolání, pomyslel na to, že budete hrát ve spoustě českých filmů. V kolika jste třeba účinkoval?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Můj první film byl zvláštní. Bylo to Jáchyme, hoď ho do stroje. A je to zvláštní tím, že já jsem tam hrál toho Jáchyma, čili titulní roli.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste hrál titulní roli.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Která byla ovšem před titulky, protože to byl, pan Homola řekne, tenhle ten kondiciogram a řekne mi: "Jáchyme, hoď ho do stroje." Já ho hodím do stroje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to je úžasný. Vy můžete tvrdit, že jste ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje hrál titulní roli.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Jáchym prostě tím pádem zmizí, jdou titulky a pak jde film, ve kterejm už já se neobjevím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, mě vždycky rozesměje, když nějakej věci neznalý redaktor třeba v novinách napíše, že, dejme tomu, Angelina Jolie hraje titulní roli ve filmu Nepřítel před branami.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
No, to je hezký.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se jí nestalo. Ale vám se to povedlo.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, ale mně se to povedlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chvíle, kdy nebylo Petru Bruknerovi do zpěvu takříkajíc v životě, kdy zjistil, že na nebesích se furt nezpívá taky jenom, by se daly shrnout pod jednoho společného jmenovatele a nazvat je slepými uličkami, viďte?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, slepé uličky Petra Bruknera. Já vám řeknu tři základní, a sice první byla Sokol, kde mně vzal tatínek do Sokola, když mně bylo pět let. Můj tatínek byl sokolskej funkcionář. Chodil s takovou tou šavlí, když byly průvody.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sokolové měli šavle?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, s takovýma šavlema chodili u praporu. Náčelník píseckýho Sokola byl jeho nejlepší kamarád a on mně vzal jako malýho kluka do Sokola. Přišli jsme do sokolovny, já jsem měl takový ty tepláčky, bílý tričko a ještě nebylo ..., nic se nedělalo, necvičilo a byli tam všichni ti sokolové velký i tihle malý, my jsme tam jako dováděli v tý sokolovně a najednou, to si pamatuju jako dneska, bratr Váňa, to byl takovej ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bratr sokol, ne váš bratr.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Bratr sokol Váňa, to byl nářaďovec takovej sporej, se postavil do rohu a zařval: "Pozor!" a já už jsem od tý doby do Sokola nepáchl. Já se lekl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás to tak rozhodilo?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já jsem se lekl a zařekl jsem se, že tam já teda chodit nebudu. A pak jsem do Sokola nepáchl. Tatínka to strašně mrzelo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste si asi říkal, že tam na vás budou furt řvát.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Takhle budou pořád řvát ty povely a ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná jste měl pravdu, ono to tak někteří bratři to takhle pojali.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, to byla první slepá ulička. Druhá slepá ulička byl fotbal. To je sport, na který já se docela rád koukám, ale nikdy ho neumím a neuměl jsem ho hrát. A když jsem přišel do Prahy tady do jednoho podniku, tak jeden náš kolega řekl: "Kluci, jsou takový mezipodnikový fotbalový zápasy. My budeme příští tejden hrát s dalším zase takovýmhle tím podnikem. Pojďte, pojedeme do Troje, tam je takový hřišťátko, já vás tam seskupím a vy mi předvedete, co umíte." Tak jsme přijeli do Troje, tam nám hodil míč a my jsme čtvrthodiny, dvacet minut běhali po tom hřišti a on řekl: "Tak končíme," a postavil si nás do řady a teď, jak jsme takhle stáli, tak on řekl: "Do obrany, do obrany, do útoku, do branky," přišel ke mně, řekl: "Ty jdi pryč, do obrany, do útoku."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježíši Kriste.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Čili tím jsem skončil s fotbalem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to je hrozný, to je smutný, že jo?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
To je smutná příhoda, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co ta třetí ulička slepá?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ta třetí, ta už souvisí trošku teď s tím, co dělám, a to byl dabing. Mně jednou moje kamarádka, která dělala produkční v dabingu, říkala: "Nechceš si vydělat nějaký ...," to bylo ještě dávno za totáče, to byl dabing na Smíchově. A já jsem řekl: "No, nikdy jsem to nedělal, tak těch sto čtyřicet korun je dobrejch." Za frekvenci bylo sto čtyřicet korun. Tak jsem přišel do dabingu. Tam už seděli takový ty osvědčený dabéři jako Jirka Štěpnička, Masopust a takový tyhle ty kluci, sice v mým věku, ale už renomovaní herci. A teď si nás pozvali do toho studia a tam se daboval ruský film, nepamatuju si, co to bylo zač, ale bylo to na cvičný plachetnici plujou takový ty kadeti a ta smyčka, která se dabovala, to byla scéna, kdy v kajutě, kde leží asi šest námořníků a dva z toho vedou dialog a tam do tý smyčky, tam byl nějakej ten dialog, to ti kluci byli už naučený, to byl i ten Štěpnička s Masopustem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Masopustem, ano.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
A teď ten režisér toho dabingu, jsme tam seděli takhle kolem toho mikrofonu a teď si všimnul mě a řekl: "Jéžíš." Já jsem tam byl jako prostě najednou jako nadpočet.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navíc, no.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
A řekl: "Jéžíš, teď pan Brukner, pan Brukner, co bysme pana ..., jo, vy byste nám mohl dejchat třetího námořníka." Takže já jsem tam v tý scéně dejchal třetího námořníka, a to byl můj první a poslední dabing.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Brukner, můj dnešní host, je člověk, na jehož, když se dívám, tak mám vždycky dobrou náladu a vždycky se směju, ale samozřejmě nejenom, když se na vás dívám, ale když vám třeba poslouchám i jako člena divadla, jako ve scénkách jako pana Brašnáře, slavnou postavu jste vlastně vytvořil.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale myslím si, že je sympatické, že i vy třeba podporujete docela zajímavé takové vážné projekty. Přečetl jsem si, že podporujete projekt Zdravé stárnutí zaměřený na seniory. Je to pravda?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Je to pravda. To jsem teď pro Červený kříž nafotil jako takovou reklamní akci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem se lekl akty.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ne akci, kde podporuju zdravé stárnutí. Já rád zdravě stárnu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak si myslíte, že bychom měli zdravě stárnout, mě už se to taky začíná hodně dotýkat?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já vám řeknu takhle, já mám takovou, takový rituál. Ráno vstávám pozdě, protože zase večer to přetahuju, vstávám pozdě a mám rituál, jdu si pro rohlíky a do trafiky pro noviny, ty noviny si otevřu k tý snídani a myslím, že jedno z těch zásad zdravého stárnutí by mělo bejt si ty noviny v poslední době neotvírat k tomu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeskočit ty první stránky.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Přeskočit ty první stránky, to by bylo to. A potom si myslím, že je velmi důležitý takhle u nás dědků se hejbat a sice něco prostě chodit, nebo já mám, já mám ..., strašně rád chodím a tady Prahou chodím pěšky, protože jednak tramvají neumím jezdit a metrem, to jsou jenom některý trasy, ty používám trasy metra, takže chodím většinou pěšky. Potom strašně rád jezdím na kole. Mám takový svoje cyklistický trasy a v tom ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U vás v Brandejse?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
V tom Polabí, kde se, kde se ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam je rovina.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Tam je rovina a taky mi kamarádi z Písku, který jsou taky cyklisti, mi říkaj: "Jseš blázen, proč si kupuješ horský kolo, když bydlíš v rovině."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Brandejs je rovinatý kraj.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano, rovina. Tak strašně mám rád tohle to. V mládí jsem dokonce dělal sport dost jako výkonně, vodní slalom a tenis jsem hrál závodně. Tenis už nehraju, protože vždycky potom se strašně zadejchám. A teď jsem se dal ještě do sice módního sportu, kterej je teda pro nás starý výbornej, a to je golf.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně, vy hrajete golf?

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já hraju golf, protože máme u nás ve Starý Boleslavi nádherný golfový hřiště, já mu říkám naše vesnický, důchodcovský golfový hřiště, kde máme bezvadný kamarády a kde se dá hrát velmi jednoduše, není to žádný těžký hřiště dlouhý a je to takový jako sympatický.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásný. Víte co, v podstatě teď jsem si uvědomil, že třeba ve Vratných lahvích hrajete takovej hezkej protiúkol, jak tam jde ta parta těch dědků, v podstatě půlka Divadla Járy Cimrmana, Zdeněk tam sedí Svěrák v tom úboru toho šílenýho masengera, toho cyklisty, a vy se podivujete nad tím, že jak se von aktivně hejbe a jdete tak klidnou chůzí, tak vlastně v podstatě to byl protiúkol pro vás.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Je to proti. No, a mně tahle ta scéna je trošku podle takovýho mýho postřehu. Když jsem ..., chodím v Brandejse pro ty noviny do tý trafiky, tak tam na náměstí postává taková skupinka dědků, takovej těch, který jsou tam prakticky denně. A vždycky, když já jdu kolem, tak oni jako zmlknou a já si říkám, teď jim jde v hlavě: "Hele, dědek, jde kolem. Kdy přijde už mezi nás." Ale já jim tu radost neudělám.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nedočkaj se, nedočkaj se. Moc vám děkuju, pane Bruknere. Byla to milá návštěva, přesně taková, jako jsem očekával, protože jste mi zase udělal radost, i když se na vás koukám, když vám poslouchám a já doufám, že i vám, milí posluchači. Mějte se moc hezky. Budeme se těšit na další sledování Divadla Járy Cimrmana a i třeba vaše rozhlasové nahrávky.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Já vám děkuju. Doufám, že to vydržíme zdravotně, protože zdravé stárnutí je to nejdůležitější, co bysme měli opravdu dotáhnout až do tý smrti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až do tý smrti a umřít zdravý.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak na shledanou.

Petr BRUKNER, herec
--------------------
Na shledanou.