Herec Jan Vlasák: Roli Klementa Gottwalda v televizním seriálu jsem odmítnul
Filmový a divadelní herec Jan Vlasák oslavil už sedmdesáté sedmé narozeniny, přesto se herectví, své největší životní lásce, stále aktivně věnuje. Natáčí pro film i televizi, hraje v divadlech a často ho slyšíme také v Českém rozhlase. Nabídnuté role téměř nikdy neodmítl, jednu ale velmi striktně.
O svém povolání měl herec Jan Vlasák jasno už jako malé dítě. Narodil se v Čáslavi a vyrůstal v nedaleké vesnici Dolní Bučice, kde běhal za ochotníky už od svých šesti let. „Jako zvídavé dítě jsem jednou šel kolem hospody, kde byl podivný ruch. Zajímalo mě, co se tam děje a ona tam právě probíhala zkouška na divadelní představení. Bylo mi sice jenom něco kolem pěti nebo šesti let, ale hned mě to okouzlilo. Od té doby jsem za ochotníky chodil pravidelně a moje fantazie pracovala na plné pecky.“
Po ukončení základní školy se k vysněnému povolání chtěl Jan Vlasák dostat prostřednictvím pražské DAMU, ale v přijímacím řízení dvakrát neuspěl. To udělalo velkou radost hlavně jeho otci, který chtěl mít ze syna strojního inženýra. „S tatínkem jsme vedli ostré spory a z jeho strany proběhly i nějaké nátlakové akce. Měl mě ale rád, takže nakonec ustoupil a potom se mi dokonce snažil pomáhat. Když se na mě potom přišel podívat v mém prvním angažmá, tak mi ho bylo líto. Já byl tenkrát hrozné dřevo a pro něj to asi byla hrozná podívaná,“ vzpomíná s úsměvem Jan Vlasák.
Rodina ho zabrzdila v rozletu
Další kroky Jana Vlasáka zavedly do Brna, kde v přijímacím řízení na brněnskou JAMU uspěl napoprvé a herectví vystudoval. Při studiu už také profesionálně hrál v tehdejším brněnském Státním divadle, ale zároveň se oženil a narodilo se mu první dítě. Nutnost postarat se o rodinu negativně ovlivnila jeho kariéru po ukončení školy, což jeho žena dodnes nerada slyší, i když jsou spolu už přes padesát let: „Já jsem tenkrát potřeboval angažmá s platem, abych se o rodinu mohl postarat, a to mě zabrzdilo v rozletu. Moje žena to stále nerada slyší, ale byla to pro mě velká čára přes rozpočet. Musel jsem vzít angažmá v Uherském Hradišti, což byla tenkrát venkovská šmíra, dnes je to tam samozřejmě úplně jiné.“
V Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého přišel mezi hereckou elitu
Postupem času přešel Jan Vlasák do ostravského divadla a nakonec do Prahy. Řadu let byl členem souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého na pražském Smíchově. Xavera zajímalo, jaký byl tehdejší ředitel divadla Zdeněk Buchvaldek, který byl angažovaným členem KSČ. „V době, kdy jsem tam přišel, tak to bylo nejlepší divadlo v Praze. Hrály tam herecké hvězdy té doby jako Marta Vančurová, Jiří Adamíra nebo Jan Hartl. Já jsem vlastně přišel mezi elitu a šéf Zdeněk Buchvaldek byl špičkový divadelník. A podle mě je v tomhle světě politika neodlučitelná a patří i do divadla. Nemůže tam nepatřit, člověk je totiž z jistého úhlu pohledu tvor politický,“ říká Jan Vlasák.
S příchodem do Prahy se kariéra Jana Vlasáka kromě divadla rozjela i ve filmech a v televizních rolích, hodně začal dabovat a spolupracovat s Českým rozhlasem. V současnosti je často obsazován také do televizních seriálů. Mohli jsme ho vidět například v První republice nebo Ordinaci v růžové zahradě.
S televizními seriály je spojena jedna nabídka, kterou jako jednu z mála Jan Vlasák ve své dlouhé profesní kariéře odmítnul: „Moje největší odmítnutí bylo v televizním seriálu Gottwald, kde mi hlavní roli nabídnul režisér Evžen Sokolovský. Vzal jsem si domů scénář, začal ho číst, po několika stránkách jsem přestal a zavolal Sokolovskému: ‚Pane režisére, tohle tedy já určitě hrát nebudu.‘“
Téměř tak dlouho, jako trvá herecké kariéra Jana Vlasáka, trvá i jeho manželství. S manželkou Eliškou jsou spolu přes padesát let a vychovali tři děti. O svém soukromí Jan Vlasák příliš často nemluví, možná vás proto bude zajímat něco ze života jeho syna, který žije v Německu. Poslechněte si v záznamu pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.