Herec Jaroslav Sypal: Všechno zlé jednou přejde a bude to impuls k lepším časům

Jaroslav Sypal je herec s výrazným komediálním talentem. Říká se, že největší komici byli introverti, jako například Vlasta Burian. Jaroslav Sypal je ale podle svých slov od narození extrovert: „Moje manželka by o tom mohla vyprávět své. U nás se každý den něco stane, něco se děje a prožívám opravdu pestrý život. Já myslím, že se se mnou nikdo ani v domácím prostředí nenudí,“ směje se Sypal.

Xavera zajímalo, zda herec neztrácí humor ani v současné náročné době, kdy se potýkáme s epidemií koronaviru: „Humor ani teď absolutně neztrácím. Já jsem pohodový člověk. Myslím si, že všechno zlé jednou přejde a naopak to bude impulsem do lepších časů. Obavy z toho, co se teď děje, nemám. Je to situace, kterou mohu přirovnat k bombardování ve válce. Bombarduje se, my jsme v krytu, dodržujeme nějaká základní pravidla a víc pro to udělat nemůžeme. A pak už je to osud, jestli na nás ta bomba spadne, nebo nespadne. Ale že bych smutnil a od rána do noci se trápil, tak to v žádném případě ne. Naopak si myslím, že humor, který je v nás, je tou nejlepší imunitou.“

Divadelní dětství

Jaroslav Sypal pochází z Kaplice, z rodiny, která měla k divadlu velmi blízko, a už jako dítě účinkoval v dětském souboru Racek. Jeho tatínek psal divadelní hry a maminka k nim skládala hudbu: „Tatínek nám psal hry přímo na tělo, napsal jich asi osmnáct a byl jednu dobu nejhranějším autorem pro děti u nás. Spolu s maminkou potom založili celostátní přehlídku Kaplické divadelní léto, kam jezdila celá republika. A když budu pyšnější než pyšná princezna, tak řeknu, že jsme byli deset let bezkonkurečně nejlepší vůbec v celé republice, protože jsme hráli moderní dětské divadlo. Mým rodičům složil obrovskou pochvalu a poklonu i pan Miloslav Disman, legendární režisér a velká rozhlasová hvězda.“

Po divadelním dětství bylo pro Jaroslava Sypala logickou volbou studium brněnské Janáčkovy akademie múzických umění a zároveň přišly také první větší role: „Když jsem byl ve třetím ročníku, tak mě spolužák, dnes geniální divadelní manažer, Stanislav Moša obsadil do legendární inscenace Ptáci. Když jsme Ptáky hráli v Bratislavě, tak si mě vyhlédl režisér Stanislav Uher a nabídl mi roli ve filmu Pásla kone na betóne.“

Byl jednou jeden polda

Svoji nejslavnější roli poručíka Hrubce v trilogii Byl jednou jeden polda však Jaroslav Sypal získal účastí v castingu, od kterého si ale původně příliš nesliboval: „Šel jsem na kamerové zkoušky, kde nás bylo opravdu hodně. Já jsem v tu dobu už měl zaplacenou letní dovolenou v Chorvatsku a myslel jsem hlavně na ni. Byl jsem překvapený, když za mnou později přišel režisér Jaroslav Soukup a požádal mě, zda bych dovolenou mohl případně zrušit. Film se měl totiž začít natáčet v létě. A tak jsem začínal něco tušit. Castingu se ale účastnilo mnoho známých herců a mě tenkrát nikdo neznal, proto mě stejně překvapilo, že nakonec vybrali právě mě. Natáčení bylo bezvadné a velmi rád na něj vzpomínám. Nejraději mám druhý díl trilogie, ten už mi psali rovnou na tělo. Spolupráce to byla opravdu plodná a já si myslím, že každý herec by měl potkat ‚svého‘ režiséra, tak, jako jako já jsem potkal Jaroslava Soukupa. Bez něj bych nebyl nic.“

Trilogie Byl jednou jeden polda byla divácky velmi úspěšná a Jaroslavu Sypalovi přinesla role poručíka Hrubce velkou popularitu. Později mu však spojení s rolí přineslo v herecké kariéře i problémy. Jaké to byly a jak se s nimi Jaroslav Sypal vyrovnal, to uslyšíte v záznamu pořadu.