Hergot! s religionistou Sušerem: Tajemství českých zednářských lóží

Hnutí svobodných zednářů zažilo na českém území rozmach spolu se vznikem první republiky, kdy se uvolnil zákaz, který platil v rakouské monarchii, a zároveň touha české buržoazie rozvíjet vlastní kulturu. Jednou ze zásadních postav českých meziválečných zednářů byl novinář a člen Národní demokratické strany Rudolf Kopecký. O jeho osudech vypráví kniha Martina Nekoly Vzpomínky starého novináře, ze které jsme si také přečetli úryvek, ve kterém Kopecký vysvětluje, co je a není zednářství, a vymezuje se proti nařčením ze světovlády.

Religionista Jan Sušer|foto: Dominik Čejka

Nařčení ze světovlády jsou opravdu nesmyslná, už proto, že jedním z pravidel zednářské lóže je zákaz mluvit o náboženství a politice. Zároveň i za první republiky bylo v zednářské lóži mnoho mužů z vysokých politických pozic. „Typicky se vždy jmenuje Edvard Beneš, který byl svobodným zednářem, otázkou je, do jaké míry aktivním. Tomáš Garrigue Masaryk zjevně zednářem nebyl, psal o svobodném zednářství spíše v tom duchu, že si nepřeje, aby bylo nějak ostrakizováno nebo pronásledováno. V okruhu své prezidentské kanceláře měl ale Masaryk hodně zednářských přátel. Svobodným zednářem byl třeba přednosta prezidentské kanceláře Přemysl Šámal,“ vysvětluje Sušer.