Historie klášterního kostela v Uničově sahá patrně až do 14. století

29. prosinec 2021

Centrum města Uničova skrývá mnoho pozoruhodných památek, které případným návštěvníkům připomenou osmisetletou historii tohoto zajímavého místa. K těm nejdochovalejším patří bezesporu sakrální památky. A tak kromě monumentálního farního chrámu, najdeme na jihovýchodním okraji historického centra ještě jeden kostel, k němuž přiléhá několik budov připomínajících, že právě zde se nachází někdejší klášterní areál. 

Založení uničovského konventu patrně souvisí s rozvojem města v první polovině 14. století. V roce 1677 Tomáš Pešina z Čechorodu napsal, že klášter byl založen manželkou Jindřicha ze Sovince jako klášter klarisek, tedy ženské odnože minoritského řádu. Žádná listina se o tom však nedochovala a první relevantní zprávu o klášteře tak máme až z roku 1382.

Nejstarší část kostela

Spolehneme-li se na archeologický průzkum, ten potvrzuje, že klášter byl patrně založen na místě starší zástavby někdy ve třicátých letech 14. století. Mimochodem, při archeologickém průzkumu se v základech kostela podařilo objevit raritu v podobě základu oddělovací zdi, tzv. letneru. Ta při bohoslužbách oddělovala laiky a řeholnice.

Za husitských válek byl klášter poškozen a pravděpodobně i řeholníci na čas konvent opustili, ale záhy se do města vracejí a po celé 15. století je klášterní kostel Povýšení sv. Kříže centrem katolických bohoslužeb.  Zajímavou památkou na zdejší skriptorium je v roce 1455 dokončený latinský přepis tzv. Uničovské Bible.

Rok 1531, a pak i 1595, byly pro zdejší konvent osudné. Uničov zachvátily dva velké požáry. Neunikla jim ani stavba kostela a přilehlých budov. Právě na konci 16. století se při požáru  zřítila klenba kostelní lodi a konvent se stal neobyvatelným. Minorité se stěhují do Olomouce a vrací se do města až po bitvě na Bílé Hoře. Chór vyhořelého kostela byl provizorně opraven na kapli. Pozoruhodné je, že někdejší loď chrámu sloužila po dvě století jako regulérní hřbitov.

Klášterní areál pohledem od někdejších městských hradeb

Minorité po svém návratu přečkali třicetiletou válku a podíleli se na rekatolizaci Uničovska v 17. století. Mimo jiné zde působili jako městští kaplani. V letech 1700 – 1767 proběhla rozsáhlá barokní přestavba kláštera. Kostel byl opět dostavěn a obnovy se dočkala i kaple Panny Marie Pomocné.

Budovy kláštera byly dobudovány do podoby čtyřkřídlé stavby a na výzdobě kláštera i kostela se podíleli významní umělci té doby. Jmenujme třeba Georga Antona Heinze, řezbáře Andrease Schweiga či uničovského rodáka, barokního malíře Ignáce Oderlitzkého. Celá stavba byla dokončena v roce 1767 a 20. září téhož roku byl areál i s kostelem slavnostně vysvěcen.

Na pohledu z města je na klášterním kostele jasně vidět původní kněžiště a dostavěnou barokní loď

Věřící v 18. století klášterní kostel rádi navštěvovali, ale řád se postupně chudnul. Zadlužení konventu začalo být neúnosné, a tak i když klášter přežil josefínské reformy, samotný řád přistoupil ke snižování počtu řeholníků. Na počátku druhého desetiletí 19. století zde přebývali už jen dva bratři a jejich odstěhováním do Brna zanikla staletá tradice uničovského konventu nadobro.

Začala však nová etapa využití někdejších klášterních budov. Nejprve sem byla, hned po roce 1815 přemístěna uničovská škola. Kostel sloužil jako školní kaple. Školním účelům sloužily i další budovy konventu. Dokonce zde sídlila i česká menšinová škola, a také dětský domov. Na pozemku klášterní zahrady postavili radní dívčí měšťanskou školu, která dnes tvoří spolu s budovami kláštera základ současné školy.

Ve zbývajících budovách konventu se usídlili také městští úředníci a archív Uničova. Za první a druhé světové války zde byl umístěn vojenský lazaret.

autor: kbz
Spustit audio