Hlásnice měla předchůdce v zaniklé osadě. Jméno ji dala strategická poloha na kopci

9. prosinec 2021

Hlásnice je vesnice na kopci nedaleko Šternberka při cestě na Rýmařovsko. Přestože vypadá jako horská obec, nadmořská výška obce nedosahuje ani 400 metrů. Přesto měla Hlásnice kdysi strategický význam.

Právě o tomto strategickém významu svědčí i jméno obce. Hlásnice vychází ze slova hlásit, ve smyslu střežit a upozorňovat na případná nebezpečí. Platí to i pro původní německé pojmenování vsi, které znělo Wächtersdorf. Bohužel se už z písemných pramenů nedočteme, zda měli zdejší obyvatelé například povinnost v dobách válečných držet hlídky či podobně střežit území rovin Hornomoravského úvalu, nicméně lidová tradice tvrdí, že se tak dělo už v dobách prvních feudálních držitelů zdejší krajiny.

Nejstarší osídlení obce bylo podle názoru historiků patrně slovanské, svědčí o tom mimochodem i první zmínka. Ta však není o vesnici Hlásnice, ale o osadě Velislav, která stála buď na místě dnešní obce, nebo někde v okolí a existovala už ve 14. století. Podle některých badatelů stála však Velislav níže v údolí, při současné cestě z Krákořic do Šternberka, kde ještě v polovině minulého století stávala samota Filzhaus s hostincem, patřící pod Babice.

Krásné místo přímo u silnice při vjezdu do Hlásnice

První zmínka o obci je k roku 1371 v urbářích šternberského panství. To v té době patřilo moravské větvi rodu pánů ze Šternberka a dá se předpokládat, že právě oni byli zakladateli obce a kolonizátory zdejší krajiny. V prvním soupisu vesnic patřících k hradu Šternberk z roku 1296 totiž tato obec chybí.

Se Šternberkem obec sdílela i následné osudy. Podle některých badatelů osada zanikla už na konci 14. století, nicméně v dalších pramenech se stále ještě objevuje. Když pak v roce 1430 město oblehli husité, nemohlo se to tehdejší Velislavi nedotknout. Možná, že právě zde je počátek toho, že obec je uváděna jako pustá. Na přelomu 15. a 16. století už se pojmenování obce pomalu měnilo na Hlásnici. Zřejmě už se tedy jednalo o novou výstavbu kolem cesty vedoucí ze Šternberka do Huzové.

Kaple sv. Jiří byla postavena v roce 1930

Zajímavá je pověst, která se zachovala z nejstarších dob a mluví o strážní věži z kamene na kopci nad vesnicí. Podle legendy na ní měl sloužit nějaký Frank, který však údajně měl pletky s ďáblem. Když se to dozvěděla šternberská vrchnost, chtěla Franka odvolat. Ďábel ji však předešel, nad Hlásnicí se strhla obrovská bouře a celá věž se propadla do hluboké díry, kterou záhy zalila voda. Podle legendy se prý dodnes z jezírka na kopci před bouřkou ozývá naříkavé volání prokletého strážného.

Tolik legenda. Hlásnice však spíše trpěla za válečných let průchody vojsk a rabováním. To platilo i pro třicetiletou válku, kdy počet zdejších obyvatel poklesl a začali se sem stěhovat německy mluvící usedlíci. Tím pádem se původní česká vesnice postupně poněmčovala.

Z Hlásnice je vidět opravdu daleko. Třeba až do Litovle.

Hlásnice byla zemědělskou obcí. Lidé se zde věnovali pěstování obilí, lnu, později i brambor, ale hlavně pastevectví. V 19. století se část obyvatel vydávala za prací do nedalekého Šternberka i do vzdálenějších průmyslových center. Kromě toho se přímo na katastru obce směrem k Babicím otevřely doly na železnou rudu. V obci byla už v 19. století škola, obec byla přifařena do Šternberka. V roce 1933 zde byla dokončena stavba zajímavé osmiboké kaple sv. Jiří, jejíž součástí jsou pamětní desky padlých v první světové válce. Kaple byla nedávno opravena a patří mezi památkově chráněné objekty.

Po roce 1945 byli místní obyvatelé většinou vysídleni. Osídlení obce trvalo dlouho, dokonce byla v minulosti i součástí Chabičova a nakonec i Šternberka. Dnes je opět samostatnou vesnicí a je to vyhledávaná lokalita pro výstavbu nových domů. I proto po letech počet zdejších obyvatel opět roste a dnes má obec kolem 230 stálých osadníků.

autor: kbz
Spustit audio