Hlubotisk se poprvé uplatnil v 15. století v podobě mědirytu. Dosud se používá při tisku cenin
Hlubotisk neboli tisk z hloubky je technika, kdy tisková forma je reliéfní a tiskové prvky jsou zahloubeny pod úroveň prvků netisknoucích – tedy opačně než u tisku z výšky.
Tento princip se poprvé uplatnil v 15. století v podobě mědirytu a dosud se používá při tisku cenin, zejména pro dlouhou trvanlivost formy a obtížnou napodobitelnost.
Rotační, tedy opakující se, stírací hlubotisk vynalezl v roce 1890 malíř a grafik Karel Klíč. Tato tisková technika byla odvozena z jeho vynálezu heliogravury, kde se obraz přenášel na měděnou destičku s přitaveným asfaltovým práškem.
Zdokonalení spočívalo v nahrazení asfaltového zrna pravidelnou jemnou sítí. Obraz k leptání se rozložil na drobnohledné čtverečky, takže vznikla jakási mřížka. Políčka měla různou hloubku, a proto i vrstva barvy přenesená na papír byla nestejná a tištěné reprodukce měly měkké přechody a hluboké stíny.
Vynález Karla Klíče je svým významem srovnatelný s vynálezem knihtisku, protože umožnil reprodukci ilustrovaných časopisů, obalů či uměleckých děl v masovém rozsahu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
