Horní Heřmanice na moravskočeském pomezí vznikly spojením několika obcí a osad
Horní Heřmanice je název poměrně velké obce na moravskočeském pomezí. Nachází se v sedle mezi Bukovohorskou hornatinou a nejvyššími kopci Zábřežské vrchoviny a tak není divu, že nejvyšší bod katastru obce stoupá do výšky téměř 800 metrů nad mořem.
Obydlené části Horních Heřmanic se však vyskytují přece jen o dost níže. Obec byla založena kolem staré stezky vedoucí ze Štítů směrem do východních Čech. V její trase míří stejným směrem někdejší císařská silnice vedoucí do Lanškrouna.
Počátky existence Horních Heřmanic sahají do poloviny 13. století, kdy dochází k masívní kolonizaci do té doby pustého pohraničního hvozdu. Jedním z dokladů by mohlo být i jméno obce připomínající snad kolonizátora zdejších oblastí Heřmana z Drnholce. V písemných pramenech se původní osada poprvé připomíná k roku 1304, v listině, v níž král Václav II. opět obdarovává zdejším územím zbraslavský klášter.
Už sto let po založení, historické listiny rozlišují dvoje Heřmanice, Dolní a Horní. Patří do lanšperského panství až do roku 1409, kdy se obě obce, spolu s Jablonným nad Orlicí na čas osamostatnily a spravovali je různí držitelé. V roce 1453 se však panství vrací pod hrad Lanšperk. Jeho tehdejší majitelé, rod pánů z Pernštejna však celé dominium spojili s panstvím lanškrounským a od té doby jsou obě panství jedním celkem až do konce patrimoniální správy.
Za třicetileté války byla obec významně postižena válečnými operacemi i díky poloze na zemské stezce. Poprvé vyjedlo obec 14 kornet císařského vojska táhnoucích z Opavy do Čech. Podruhé byly vydrancovány v říjnu 1646, když tudy táhly na Moravu po bitvě u Jankova vojáci švédského generála Wittenberka. Ti byli ve vsi ubytováni přes noc, vybrali kostelní vybavení a nakonec obec vypálili.
Po Bílé Hoře přebírají panství Lichtenštejnové a v protestantské oblasti začíná období rekatolizace. V Horních Heřmanicích byl v předbělohorské době kostel, o farnosti však nejsou zmínky. Původní stavba byla patrně dřevěná, do které dojížděl kněz nejprve až z Ústí nad Orlicí, následně pak z Jablonného. Teprve v letech 1708-1712 byl v obci vybudován současný vrcholně barokní kostel sv. Jiří podle projektu italského architekta Antonia Sally. Samostatná fara byla v Horních Heřmanicích zřízena až v roce 1748.
Už v 17. století probíhalo v obci školní vyučování. Stará školní budova sloužila až do roku 1879, kdy byla postavena nová. Po třicetileté válce se také obec začíná měnit co do národnosti, kdy začíná převažovat německá řeč nad češtinou. Nicméně část českého obyvatelstva zde zůstala i nadále. Obec zůstávala zemědělskou enklávou s rozvinutým plátenictvím. Byly zde dva mlýny a později přibyl i třetí.
Po roce 1850 vznikají dvě samostatné obce, Dolní a Horní Heřmanice. K Dolním Heřmanicím patřily také osady Chudoba a Záhora položené na kopcích Zábřežské vrchoviny, a také vesnička Koburk s kouzelnou osadou Pláňava. Obě tyto části se však k roku 1878 od Dolních Heřmanic osamostatnily. Obě části vesnice se spojily v sedmdesátých letech 20. století, kdy k nim přibyla ještě obec Rýdrovice s osadou Polsko ležící přímo na moravskočeských hranicích.
Kromě kostela najdeme v Heřmanicích i další zajímavé drobné památky včetně kapliček v osadách kolem. Kromě toho jsou zde k vidění staré usedlosti. Hlavní devizou je však nádherná krajina kolem s mnoha cyklostezkami i turistickými trasami a hlavně, úžasnými výhledy jak na Moravu, tak i do východních Čech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
