Horská služba Jeseníky má nouzi o dobrovolníky. Zájemců je málo, záchranářských středisek stále víc

Součástí výcviku dobrovolníků je i zkouška z lyžování
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Součástí výcviku dobrovolníků je i zkouška z lyžování

Desítky hodin tráví na horách a pomáhají záchranářům ošetřovat zraněné turisty nebo pátrat po zbloudilcích, nemají ale žádný nárok na mzdu. Dobrovolní členové Horské služby dostávají pouze stravné a čas od času sportovní výbavu. V Jeseníkách jich dnes slouží asi 40, což je mnohem méně než dřív.

Stát se dobrovolným členem Horské služby, to je dlouhá cesta, říká Jakub Škoda z Uničova. „Nejkratší doba je asi čtyři roky,“ upřesňuje. Je tzv. čekatel. Už pátou zimu dochází na stanici v Karlově a učí se od tamních záchranářů: „Jezdím k úrazu jako asistent, buď s profíkem, nebo dobrovolníkem. Kolega se o toho člověka postará a já zatím chystám saně nebo třeba dlahy,“ popisuje Škoda.

Teď má před sebou tzv. školu horské služby, dva týdny intenzivního výcviku, jeden v létě a druhý v zimě. Pokud všechny zkoušky zvládne, stane se dobrovolným členem Horské služby Jeseníky. „Fyzické prověrky nejsou jediné. Je tam nějaká práce s lanem, umět komunikovat s lidmi, je to širší okruh dovedností,“ dodává.

Jiří Šána z Prostějova začal mezi horské záchranáře na Ovčárně docházet před dvěma lety. Mladý student je teprve mezi žadateli. „Mám vztah k horám, to je jeden z hlavních důvodů, a taky ta možnost pomáhat lidem,“ vysvětluje své důvody.

Uspěje jen hrstka

Oba mladíky pozorujeme na kopci na Červenohorském sedle, čeká je přezkoušení z lyžování. Stejně jako desítku dalších zájemců. Jen někteří to ale podle hlavního metodika Horské služby ČR Ladislava Bedeče dotáhnou do konce. „Tady z těch desíti lidí, dojdou do finále tři, čtyři,“ říká.

Pamatuje ale doby, kdy jich bylo zájemců mnohem víc. „Ti lidi, kteří sem přijdou a chtějí se stát dobrovolníky, jsou pořád stejní srdcaři jako ti předtím, jenom jich není tolik. Svého času jich bylo desetkrát víc. Pravděpodobně je to dáno i tou dobou a spektrem možností, ze kterých si může mladý člověk vybírat,“ uvažuje Bedeč.

Někdy proto mají záchranáři na stanicích problém poskládat služby. „Je více přesčasů, máme jako zaměstnanci více služeb. Je to i tím, že vznikají další střediska, kde jsou samozřejmě potřeba další sloužící,“ uzavírá Ladislav Bedeč.

I přes menší počet dobrovolných členů není podle metodika nutné mírnit podmínky pro jejich přijetí, zejména s ohledem na profesionalizaci všech horských záchranářů.