Horská služba Jeseníky vznikla před 70 lety. Tehdy u ní sloužili dobrovolníci

Červený vlněný svetr, pletené podkolenky a také oboustranná zimní bunda. Nevypadá moc teple, přesto kdysi patřila do výbavy horského záchranáře. Soupravu teď přináší horský záchranář František Králíček, kteří v Jeseníkách odsloužil přes 30 let, a předává ji Vladislavu Bedečovi, svému mladšímu kolegovi. Právě toto oblečení míří na výstavu k výročí Horské služby Jeseníky do Karlova.

Na léta strávená u horské služby vzpomíná František Králíček s úsměvem. „V době, kdy jsme přišli k horské, jsme hlavně stavěli chaty. To jsme dělali v létě. V létě tehdy moc úrazů nebylo, protože na kolách se tam moc nejezdilo. Chodilo se pěšky a ti lidé, kteří chodili na hory, bylo hodně disciplinovaní. O to víc bylo v zimě hledaček, protože nebyly telefony. My jsme měli vysílačky, ty měly špatný dosah. Říkávali jsme: vidím tě, ale neslyším tě,“ vypráví bývalý záchranář.

Vzápětí ho doplňuje jeho bývalý kolega Vladislav Cypra. Ten strávil u horských záchranářů 18 let. „A teď s těmi čelovkami, které jsme měli vlastní výroby, někdy i bez nich,“ říká. „Nebyly žádné skútry, nebylo nic,“ dodává Králíček. Dříve navíc u horské služby sloužili dobrovolníci. „V průměru to bylo takových 400 až 500 hodin ročně,“ odhaduje Cypra.

„Byla to parádní parta“

Vladislav Bedeč, aktivní profesionál horské služby, se k této partě veteránů připojil už v 18 letech a všechny je dobře zná. Byli nejen jeho kamarády, ale také obrovskými vzory. „Byly to krásné doby, protože bylo hodně lidí u té horské a byla to parádní parta, byla velká zábava. Dnes už je to víc komerční. Dobrovolníků zbylo z 30, kteří byli v okrsku, jen 6. I ta parta je taková jiná, než to bývalo dřív,“ komentuje Bedeč.

Oba záchranáři-veteráni se shodli, že by se klidně k horské službě znovu přidali. Stačilo by mít o pár desítek let méně.