Hospodářův rok: šlahačka, stavění a kácení máje, zarážání hory a vinobraní

14. říjen 2023

Folklorní notování

Jak vypadal za časů našich předků hospodářský rok? Začínal pro ně v březnu. Během zimy totiž odpočívali a věnovali se lidovým řemeslům, jako bylo tkaní nebo řezbářství. Ještě v únoru konzumovali zásoby z roku starého, veselili se, pořádali masopustní obchůzky a svatby. Skutečné jaro pro naše předky nastávalo až s Velikonocemi.

Předkřesťanská podoba vítání jara spočívala na našem území v přinášení zelených ratolestí a také v dotýkání a šlehání mladými živými proutky. A tento rituál – pojmenovaný šlahačka, mrskačka nebo šmigrust – se u nás dochoval především na Moravě, na Slovácku, Valašsku i Podluží, kde je dodneška živý a udržuje se v podobě odchůzky chlapců s tatary či korbáči.

Dalším zásadním bodem hospodářského roku bylo pro naše předky na konci dubna stavění májek a na konci května jejich kácení. I tato tradice se dochovala dodneška, přestože se už většinou neví, jakou měly vlastně májky symboliku. Nicméně tzv. staročeské máje jsou v Čechách zvyk stále živý, např. na Berounsku, stejně jako je „kácání mája“ stále udržováno v moravských regionech, hlavně na Valašsku.

Kácení májky|foto:Markéta Ševčíková, Český rozhlas

Po letních žních a dožíkách se ve vinařských oblastech řada rituálů pojila s vinobraním. A to nemohlo začít bez tzv. zarážání hory. Ve Folklorním notování si připomeneme všechny tyto důležité předěly hospodářského roku: šlahačku na Moravském Slovácku, staročeské máje na Berounsku, kácání mája na Valašsku a zarážání hory a vinobraní na Mikulovsku. Tam všude se vypravila Markéta Ševčíková.

autor: Markéta Ševčíková