Hraběšice jsou východiskem do hor i starou obcí opředenou tajemstvím

Hraběšice leží pod sedlem mezi dvěma masívy této vrchoviny. Zatímco na sever od obce se vrcholy vypínají do výše na 650 metrů a vévodí jim Prostřední skála s nadmořskou výškou 719 m, na jihu a jihovýchodě od obce jsou vrcholy mnohem vyšší. Nejvyšším je Kamenný vrch s výškou 952 metrů.

8 fotografií

Jméno obce dal prý obci do vínku středověký rytíř Hrabiš ze Švábenic a Úsova. Alespoň tak to vysvětlují jazykovědci a historikové. V poslední době se ale odborníci spíše přiklánějí k tomu, že osada německy nazývaná Rabenseifen dostala jméno podle havrana (německy Raben), kterého měla i na pečeti a slova seifen, které je spojováno s těžbou. Jakou těžbou však nevíme, nedochovaly se po ní žádné stopy. Kromě samotných Hraběšic a osady Krásné, která k obci patří, existovala prý v dávné minulosti jižně od vesnice ještě další osada nazývaná Rebutendorf. Měla být osídlena nekatolíky a později prý zanikla. Chybí však o ní jakékoliv dobové písemné zprávy.

Samotné Hraběšice se poprvé v písemných pramenech objevují až v roce 1569. Je však více než pravděpodobné, že je obec mnohem starší. Snad vznikly jako osada dřevařů a horníků. V okolí se totiž dobývala železná ruda. V již zmiňovaném roce 1569 se obec dostala do držby města Šumperka. V té době zde žilo 15 rodin. V roce 1677 už hospodařilo v Hraběšicích 25 usedlíků. O třináct let později byla na šumperských pozemcích založena činžovní osada Šentál, dnešní Krásné.

I nadále se místní obyvatelé živili zejména pastvinářstvím, skrovným kopaničářským hospodařením a prací v lese.

Hraběšice byly přifařeny do Nového Malína, ale do kostela to bylo daleko. Proto usilovaly o stavbu vlastního svatostánku. V roce 1818 byla s podporou šumperské vrchnosti v Hraběšicích zahájena výstavba kostela Sv. Filipa a Jakuba. Fara zde pak byla zřízena v roce 1842.

Z duchovních aktivit lze jmenovat také tzv. klášter. Domov sv. Josefa řádových sester Boromejek, byl v Hraběšicích až do padesátých let našeho století. Původně sestry pracovaly v šumperské nemocnici. Po roce 1948 byly násilně převedeny na práce v sudkovské přádelně lnu.

V roce 1820, byla v obci dokončena výstavba školy. Již před tím se však vyučovalo po soukromých domech. Kulminace dosáhl počet obyvatel Hraběšic a Krásného v roce 1880, kdy zde dohromady žilo 751 osob. Pak už se místní stále více stěhovali za prací do blízkého města a počet usedlíků klesal.

Hraběšice byly vždy obcí s výraznou převahou německy mluvícího obyvatelstva. V roce 1921 zde bydlelo jen 18 Čechů. To se ovšem projevilo po konci II. světové války, kdy valná většina obyvatel obce musela kraj pod Jeseníky opustit. Dosídlení horské obce však nebylo jednoduché a tak v roce 1950 zde bylo napočítáno pouze 115 obyvatel.

Po roce 1990 se obec stávala stále více rekreační a turistickou lokalitou. Po přelomu milénia se sem však vracejí i lidé, kteří zde chtějí trvale bydlet. Vyrostl zde menší lyžařský areál a stále jsou Hraběšice také jedním z nástupních míst pro turisty a běžkaře při cestách do Hrabešické vrchoviny. Hlavně sedlo, kde dodnes najdeme ruinu vyhořelé chaty Traťovka je ideálním místem pro začátek horského výletu. Historických památek je zde sice více, chráněná je však jen rustikální plastika Sv. Jana Nepomuckého z 18. století stojící u kostela.

Hraběšice mají i svou pověst. Podle ní měl zdejší mlynář opletačky s čertem, po kterém chtěl mlýnský kámen, ze kterého se bude sypat mouka i když na něj nenasype zrní. Nakonec jej od pekla zachránila jeho žena, která probudila kohouta a ten kokrháním zahnal ďábla zpět do pekla.