Hruška na Prostějovsku je patrně jednou z nejstarších vesnic v okolí

Název Hruška je tak trošku záhadou. Podle některých historiků vznikl zkrácením původního jména Pupany u Hrušky, podle jiných je to zkomolenina původního jména Rusca, vyslovovaného jako Ružďka.  Pod jménem Rusca je obec poprvé zmíněna také v zakládající listině kláštera Hradisko u Olomouce v roce 1078. Byla tedy církevním majetkem a část patřila klášteru sv. Michala v Brně ještě v 15. století. Většina obce však už byla součástí kojetínského statku a pod jeho správou obec zůstala až do konce poddanského zřízení. 

Starobylost obce potvrzuje také částečně dodnes zachovaný tvar zástavby centra, který připomíná slovanskou okrouhlici se vstupy, které se daly na noc zahradit. Kromě toho se starší letopisci zmiňují i o tom, že přímo uprostřed návsi býval silný zdroj vody v podobě pramene napájejícího rybníček a kaliště pro vodní drůbež. Zde už po něm není ani stopa, napájí však patrně potůček vyvěrající pod návsí, který je základem pozdějšího Hraničního potoka.

Vrchnost kojetínská se postupně střídala. Do dějin Hrušky asi nejvíce promluvil pražský arcibiskup Zbyněk, který v roce 1406 daroval obyvatelům obce právo svobodně dědit majetek po předcích a pak páni z Pernštejna, zejména Jan, který zřídil mezi Hruškou a Němčicemi rybníky, kterými poddaným zatopil některé pozemky. Roku 1521 s nimi tedy sepsal smlouvu o jejich náhradě.

Třicetiletá válka po sobě v Hrušce zanechala 15 pustých domů, ale obec se brzy vzpamatovala. Bylo to i díky zdejší úrodné krajině, která dokázala poddané uživit a ještě jim nechat dost prostředků pro zvelebení obce.

Novou školní budovu zde postavili roku 1902

To se projevuje i v množství památek, jejichž vznik zde spadá zejména do 19. století.  Už od roku 1788 se v obci vyučovalo a v roce 1810 byla v obci postavena nová školní budova. Do současnosti zde byly postaveny ještě další dvě, asi nejvýstavnější v roce 1902. Budovalo se zde i přes ničivý požár, který v polovině 19. století zničil tři čtvrtiny vesnice.

Další významnou stavbou obce byla bezesporu dřevěná zvonice na návsi. Stále zde až do roku 1812, kdy byla zbořena a nahrazena zděnou stavbou s novým 41 kg vážícím zvonem zasvěceným sv. Cyrilu a Metoději. V roce 1837 byla tato zvonice rozšířena na kapli zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému, ve které bylo dovoleno sloužit pětkrát ročně mši. Jinak ovšem místní stále chodili do kostela do Němčic nad Hanou. Až v letech 1849-1851 byl v obci vybudován kostel, který převzal její zasvěcení a už brzy se zde objevil i kaplan. Samostatnou farností se Hruška stala až v roce 1865.

Budova bývalé školy z roku 1902|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Kromě kostela a školy najdeme v obci hned několik křížů a dalších sakrálních památek. Období válek připomíná pomník padlých a nutno říci, že jak první světová válka, tak i ta druhá si vyžádala mezi místními největší oběti.

Co se týče okolí obce, díky intenzívnímu zemědělství nepatří k příliš lákavým, u rybníků pod vesnicí je však v letních měsících docela příjemné posezení.