Hymnu mi vlastně zahráli jen dvakrát, vzpomíná s lehkou trpkostí v hlase výškař Jaroslav Bába

Ve dvaceti si skočil pro bronzovou medaili na olympiádě v Aténách. Opanoval evropský šampionát do 23 let a zdálo se, že mu výškařský svět bude ležet u nohou. Jenže…

Měl specifickou techniku odrazu, při které extrémně namáhal kotník. „Věděl jsem to já, věděli to trenéři. Ale létal jsem vysoko a myslel si, že jsem nezničitelný,“ uvědomuje si zpětně Bába.

Kotník nevydržel a v jednadvaceti ho po léčení čekal boj o návrat. Dokázal to, dalších deset let se pohyboval v absolutní špičce, jenže na medaili dosáhl už jen sporadicky. Asi nikdo nemá tolik umístění těsně pod medailovými pozicemi jako Jaroslav Bába. Je úžasné být dlouhodobě mezi nejlepšími osmi výškaři světa, ale na cenný kov ne a ne dosáhnout.

Přesto patří mezi české atletické legendy, a když vyhlásil letos v létě konec kariéry, využili jsme jeho přítomnost na Hanácké laťce k rozhovoru.

Spustit audio