I na konci života lidé stále žijí, říká ředitelka hospicu na Svatém Kopečku, který je jediným kamenným zařízením svého druhu v kraji
Hospic v Olomouci na Svatém Kopečku je jediným kamenným hospicem v Olomouckém kraji. O klienty zde pečuje tým zdravotních sester, sociálních pracovníků, lékařů, duchovních i dobrovolníků, kteří společně usilují o co nejlepší kvalitu závěru jejich života.
Čtěte také
Dlouholetou ředitelkou hospice na Svatém Kopečku je Marta Šťastná, která zmiňuje, že práce lidí v zařízení, které vede, přijde na řadu ve chvíli, kdy už léčba nemá smysl.
„Nám nejde jen o léčbu. Důležité je, aby člověk netrpěl bolestí ani dalšími symptomy, ale aby měl také prostor pro rodinu, pro lidské slovo, dobré zacházení a dobré jídlo. Abychom mu víc naslouchali a dokázali lépe vnímat, co opravdu potřebuje. Lidé na konci svého života stále žijí,“ zmiňuje Šťastná.
Počítám s tím, že je to poslední cesta.
klientka hospice na Svatém Kopečku
V zařízení na Svatém Kopečku mají kapacitu pro 30 klientů. Jedna z nich je v hospici od března tohoto roku. „Po všech chemoterapiích už toho měl můj organismus skutečně dost. Měla jsem několik pádů a doktorka v nemocnici říkala, že už nemůžu být doma sama. Když mi nabídli hospic, s radostí jsem to přijala,“ uvedla.
Rakovina vaječníku u ní postupně metastázovala do celého těla, proto je vděčná za každou maličkost. Podle svých slov ji lékaři před šesti lety dávali čas „do Vánoc“, od té doby si jich užila dalších šest.
„Jsem ráda, že jsem tady. Počítám s tím, že je to poslední cesta. Měla jsem šest let na to, abych se s tím srovnala. Nedá se nic dělat, všichni jsme smrtelní, že?“ usmála se na závěr.
Jaký mají klienti v hospicu denní program? Jak často je můžou navštěvovat příbuzní a známí? Co všechno obnáší práce sestry nebo sociálního pracovníka v hospicu?
Poslechněte si kompletní reportáž Petry Ševců.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
