I přes konkurenci obrazu zůstává rozhlasová reportáž výjimečná, říká Klára Stejskalová
Klára Stejskalová je šéfredaktorkou Radia Praha, dlouhá léta působila v zahraniční redakci Českého rozhlasu a působila také jako zahraniční zpravodajka. Na festivalu Prix Bohemia Radio zasedla v mezinárodní porotě v kategorii Reportáž společně s dalšími zástupci visegrádské čtyřky. V průběhu poslechového dne měla možnost s ostatními porotci slyšet 13 soutěžních příspěvků, ze kterých vyberou vítěze. Jak na ni jednotlivá díla zapůsobila? A v čem je pro ni hodnocení zahraničních reportáží obtížné?
Kategorie Reportáž je jedinou mezinárodní kategorií festivalu. Co je podle vás největším přínosem mezinárodnosti v této kategorii?
Myslím, že bylo nesmírně zajímavé, jak se k útvaru reportáží v jednotlivých zemích přistupuje. Měli jsme zde díla, která úplně nespadala do této kategorie, například díla vyslaná německou veřejnoprávní stanicí MDR 1. Na druhou stranu musím říct, že i tyto dva materiály byly nesmírně zajímavé, protože jsme mohli vidět, jak je možné dělat pořady spojující dvě až tři země – tento příspěvek ukázal, jak se k tomu dá přistupovat zábavnou a pro posluchače zajímavou formou.
Za sebe můžu říct, že nesmírně zajímavé byly všechny tři materiály z Polska, které byly velmi propracované. Samozřejmě takovou stinnou stránkou, a pro rozhodování nesmírně důležitou, je skutečnost, že na jedné straně máme reportáže natočené autenticky na místě události - a pak reportáže, na kterých se pracuje dlouhodobě s celým štábem lidí, který pak dílo mixuje ve studiu. Ta technická kvalita je pak úplně jiná, než když si dílo musí reportér montovat na koleni a odevzdat do vysílání během pár hodin.
Dá se určit nějaký konkrétní rozdíl, kterým se liší reportáže u nás a v zahraničí?
Nevím, jestli můžeme z dnešních třinácti reportáží odhadnout rozdílnost v samotném vysílání. Pokud bychom to ale měli takhle stereotypizovat, tak na Slovensku trochu přežívá archaická forma zpracování, zatímco Český rozhlas mnohem víc směřuje aktuální reportáž do autentické formy. Zároveň se ale Český rozhlas soustředí na kratší stopáž, což může být na škodu – to podle mě ukázal i dnešní den, kdy silné příběhy utrpěly kratší stopáží.
Jak obtížné je pro vás hodnotit zahraniční tvorbu?
Zcela upřímně se přiznám, že pro mě bylo komplikované hodnocení maďarských reportáží. S ostatními jsem neměla problém, protože zbývajícím jazykům jsem rozuměla, včetně polštiny. Ale maďarština je komplikovaný jazyk. Přestože jsme měli přepis v angličtině, tak emoce a srovnání v jejím případě byly skutečně obtížnější.
Nacházíte mezi všemi příspěvky sjednocující téma?
Tím, že se jednalo o reportáže za uplynulý rok, tak jsme tu měli reportáže, které odrážely teroristické útoky. Dvě reportáže byly z Bruselu a nechyběla ani uprchlická vlna, kterou reprezentovala reportáž z Calais. Objevil se zde také příspěvek, který mohl být pro české publikum velmi zajímavý, a to téma uprchlíků z Čečenska, kterým se nedaří dostat přes polskou hranici do Evropy.
Rezonovalo ve vás osobně některé z témat více než ta ostatní?
Pro mě byl velmi strhující příspěvek Polského rozhlasu o nevidomém muži. Ač jsem podobných reportáží slyšela za svůj život několik, tak si myslím, že to byl první příspěvek, který mi pomohl nahlédnout, jakým způsobem nevidomí vnímají prostředí prostřednictvím bílé hole. To, jak vnímají okolní svět, jakou roli pro ně hraje teplota těla. Jednalo se o postřehy, se kterými jsem se setkala prvně. Dílo bylo navíc zpracováno velmi strhující a zajímavou formou, takže ačkoliv příspěvek trval téměř půl hodiny, tak mě rozhodně nijak nenudil.
Jaký smysl mají podle vás rozhlasové reportáže v dnešním světě?
Myslím si, že i když dnes máme neuvěřitelnou konkurenci obrazu, tak je rozhlasová reportáž výjimečná. To, že si člověk prostřednictvím zvuku sám může udělat o světě představu, je něco unikátního a myslím si, že by byla škoda, kdybychom tuto formu zanedbávali. Je dobře, že se letos poprvé objevila zde na Prix Bohemia Radio.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
